(ČB 6/2016) Doslova zapadnutým klenotem české literatury je osobnost básníka a prozaika Jana Kameníka. Jeho jméno klame; za kamennou tvrdostí pseudonymu se totiž skrývá křehká lyrička Ludmila Macešková (1898‒1974). Její tvorba je pevně ohraničena souřadnicemi křesťanské spirituality. Ojedinělost autorčina díla bývá spojována s její mystickou praxí, někteří literární historikové o ní dokonce mluví jako o jediném básníkovi-mystikovi v české literatuře a její dílo interpretují jako

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 6/2016) „Prohráváme boj o studentovu duši,“ říká můj šéf-fyzikář. Trápí ho, že na to, kolik času a energie do výuky investujeme, zapíše se toho v dětech žalostně málo. „Výuka musí studenta oslovovat, otevírat ho, jinak se snažíme marně.“ Kdekdo by si mohl myslet, že školní lavice a skutečné oslovení jdou dohromady podobně jako třeba polibek a hadr na podlahu.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 5/2016) Byl jsem na témže farářském kurzu jako kolega Martin Tomešek (ČB 4/2016), některé věci jsem vnímal trochu jinak, leč respektuji Martinův odlišný pohled. Zato odmítám nálepkování, kterého se v článku dopouští. Je-li spokojen s četbou knížečky, kterou Pavel Hošek označil jen za brožurku, není třeba doc. Hoškovi hned přisuzovat „zoufalý pocit vlastní nedoceněnosti“

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 5/2016) Velikost svého myslitelství Komenský prokazuje především ve svých úvahách na pomezí filozofie a teologie, v nichž se zabývá i nejobecnějšími otázkami lidského života a snaží se jej uchopit v jeho komplexnosti. Základním principem Komenského filozofie je touha otevřít všem lidem obzor poznání, a přivést je tak

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →