(ČB 12/2021) Co si představí pravověrný evangelík, když se řekne „společenství svatých“? Otce, Syna a Ducha. Ale teď vážně. Pozornému čtenáři Českého bratra při pohledu na obálku tohoto čísla jistě neunikne, že tématu Společenství svatých jsme se věnovali poměrně nedávno, konkrétně v prosincovém čísle ročníku 2019. V otázce na tělo jsme se tehdy ptali: „Co je vám svaté?“ Odpovědi potvrzují, že toho věru mnoho není. Vztah evangelíka ke svatosti je velmi rezervovaný. Svatý je Hospodin a basta. Pokračování textu →

(ČB 11/2021) Při prohlížení sociálních sítí jsem kdesi narazila na diskusi mediků. Zkušenější student dával rady těm mladším, jak to na medicíně chodí. Zrovna jim vysvětloval, jaký je rozdíl mezi anatomickou a patologickou pitvou. Zatímco pozorování preparátů je prý „v pohodě“, pitva zemřelého, jehož tělo na patologii dorazilo jen před pár hodinami, často způsobuje mladým studentům nevolnost a mdloby.

Pokračování textu →

(ČB 10/2021) Vzpomínám si na jednu komickou příhodu z doby, kdy jsem nastupovala do redakce. Při přijímacím pohovoru se synodní radou se mě některý z jejích členů optal, jakou vizi s časopisem mám. Celkem nevinný dotaz mne zaskočil, a tak jsem, pod tíží pocitu, že hovořím se slovutnou synodní radou, zablekotala to první, co mi přišlo na mysl. Vysoukala jsem ze sebe, že bych jej chtěla více přiblížit mladým, protože o Českém bratru často slýchám narážku, že je to časopis pro seniory. Mých rozpaků si všiml bratr Ženatý, synodní senior, a aby situaci odlehčil, s fingovaným pohoršením zvolal: „Co proti nám máte?!“

Pokračování textu →

(ČB 9/2021) Poutníci říkají, že pěší pouť je modlitba nohama. Já jsem využila převod. Na svoji malou pouť jsem totiž vyrazila na kole. Mým cílem nebylo žádné slavné poutní místo ani exotická lokalita. Přesto ale místo výjimečné – domov. Proč se plácám na kole, když můžu být doma pohodlně vlakem za dvě hodiny? Inu, je to nejen ekologický způsob, sportovní výkon a spirituální zkušenost, ale taky možnost ohledávat sebe sama, umět být a být sám se sebou.

Vzdálenost mezi Prahou a rodnou vsí na Moravě je asi 210 km. Chtěla jsem ji zkusit urazit za dva dny, s jedním přespáním. To jsem si naplánovala do Chrudimi, která leží zhruba v půlce cesty.

Pokračování textu →