K 1. lednu 1886 vyšlo první číslo časopisu s názvem „Český bratr“. Jeho vydavatelem a redaktorem byl člen reformované církve helvetského vyznání, soukromník Jan Hrozný, majitel domu v Ječné ulici č. 22, Praha. Patřil do farnosti u Klimenta, kde byl v té době farářem Benjamin Košut, který napsal jak úvodní článek časopisu, tak byl jeho významným přispěvatelem, autorem výkladů Písma, ale i článků historických i mnoha povzbuzení k posílení evangelictví a k národnímu uvědomění. Pravidelně vycházely i zprávy z církve především na českém území, ale i ze sesterských evangelických církví a rozličná oznámení. Redaktor Hrozný časopis vydával každou první neděli v měsíci. První číslo rozeslal do evangelických sborů v Čechách a na Moravě, s upozorněním na možnost předplácení na jeho pražské adrese: pro Prahu i venkov poštou za 1,50 zlatých, pro Ameriku pak za 2,50 zlatých.

Od roku 1895 přebírá odpovědnost za vydávání spolek „Družstvo českobratrské v Praze“ a odpovědným redaktorem je Josef Šafář. Uvádí se podtitul „Časopis pro lid evangelický“ a časopis se rozšiřuje na čtrnáctideník. Přibývá zpráv, zejména z církevních ordinací a instalací i dalších slavností, uveřejňují se dopisy čtenářů, je zařazena katechetická příloha.

V roce 1896 se pod vedením redaktora Jarolíma Železného změnil podtitul na „Politický časopis pro lid evangelický“, ale po roce se od této orientace upustilo a zůstal podtitul „Časopis pro lid evangelický“ pod vedením odpovědného redaktora Karla Topinky.
V době před 1. světovou válkou se stávalo, že cenzura některé části článků nepřipustila vydat – pak vycházel časopis s bílými místy. Od poloviny druhého roku 1. světové války – od července 1915 – přestal ve svém 29. ročníku časopis vycházet.

V závěru 1. světové války a v období vrcholícího úsilí o vznik sjednocené církve nebylo na vydávání časopisu sil ani prostředků, také cenzura škrtala v textu stále častěji, a tak se vydávání Českého bratra na několik let odmlčelo.

K záměru vydávat církevní časopis se synodní výbor vrátil až v době dostatečně konsolidované, v roce 1923.

19. ledna 1924 vyšlo první číslo časopisu s názvem „Český bratr“ s podtitulem „Časopis Českobratrské církve evangelické“, který vycházel desetkrát v roce. Vydavatelem byl synodní výbor (předchůdce pozdější synodní rady). Úprava titulní stránky listu byla typická pro časopis v období 1924 – 1945), a hned v prvním čísle si zařádil tiskařský šotek, označení letopočtu se zpozdilo o rok (1923 místo 1924, toto nedopatření se ovšem napravilo ihned v druhém čísle). Úvodní článek byl z pera 1. synodního seniora ČCE, Josefa Součka.
V redakční radě zasedali členové synodního výboru (Josef Souček, Ferdinand Hrejsa, Ferdinand Kavka, Antonín Boháč, František Prudký, Josef Král), odpovědným redaktorem byl po dalších dvacet let církevní tajemník, farář Bohumil Valeš. Vznikaly stálé rubriky: Biblické úvahy, Články – náboženské i vzdělavatelné, Rozhledy, Literatura a umění, Naše sbory, Z jiných církví, Zprávy. Texty bývaly doplňovány i obrázky. Pro zajímavost – roční předplatné bylo 12 Kč, do Ameriky 1 dolar.

V roce 1933 se ujal funkce vedoucího redaktora tajemník synodní rady, J. B. Souček. Bohumil Valeš zůstal odpovědným redaktorem.

Od poloviny roku 1935 se uvádí redakční rada: A. Boháč, K. P. Lanštják, J. B. Souček, J. B. Šimek, B. Valeš, který je stále odpovědným redaktorem. Později byl do redakční rady začleněn L. Balcar. V období let 2. světové války 1939 – duben 1945 není redakční rada uváděna jmenovitě, časopis řídí J. B. Souček a odpovědným redaktorem zůstává Bohumil Valeš.
V období květen 1945 – prosinec 1946 je druhá přestávka ve vydávání časopisu. Všichni mají mnoho jiných starostí. J. B. Souček odchází na opět otevřenou Evangelickou bohosloveckou fakultu, aby se ujal katedry Nového zákona, na synodní radě je co dělat s rekonstrukcí sborů po válce a s přebíráním toho, co ČCE dostala přiděleno po odsunu sudetských Němců z vlastnictví evangelických sborů německého jazyka v Čechách a na Moravě.

V lednu 1947 je vydávání časopisu Český bratr obnoveno, vychází 23. ročník. V redakční radě zasedali členové synodní rady, vydávání řídili po řadu let Vladimír Čapek (v té době farář ve sboru Praha-Žižkov II) a Josef Svatoň, tajemník synodní rady. Od roku 1952 redigoval časopis Josef Svatoň sám, a to až do července 1975. Členové redakční rady nebyli uváděni jmenovitě – převažovali však členové synodní rady a tajemníci ústřední kanceláře.
Od července 1975 do května 1978 redigoval Českého bratra František Škarvan, synodní kurátor. Do roku 1985 pak byl odpovědným redaktorem Josef Hlaváč, náměstek synodního seniora.

1986 – 1991 řídil časopis farář z Prahy-Střešovic Jaroslav Vetter. V redakční radě byli Miroslav Brož, Jiří Lejdar, Jaroslav Nečas, Pavel Smetana, Jan Šplíchal, Eva Potměšilová. 1991 – 1993 řídil časopis Zdeněk Susa, který byl v letech 1991 – 1997 synodním kurátorem. Za jeho vedení se zvýšil počet čísel v roce na 18 (vycházel přibližně jedenkrát za tři týdny). Jméno se pozměnilo na „Evangelický časopis – Český bratr“. Mezi členy církve se nový název neujal a časopis byl stále jmenován „Český bratr“ (důvěrněji „brácha“ nebo „bráška“).

1994 – 2002 byla vedoucí redaktorkou Lydie Roskovcová, synodní kurátorka v letech 1997 – 2003.

2003 – 2009 byl jako vedoucí redaktor pověřen farář Jan Mamula a v redakční radě spolupracovali Gabriela Malinová, Ivana Benešová, Miroslav Brož, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Ivo Mareš, Miloš Rejchrt, Petr Špirko, Petr Veber. Název časopisu se vrátil k původnímu „Český bratr“, obsah se rozrostl o další stránky. Přibyly i četné rubriky: Aktuálně, Biblická úvaha, Církev a stát, Co si myslí, Diakonie, Ekumena, Evropská unie, Fejeton, Glosa, Jubileum, Komentář, Minulost ještě živá, Názor, Rozhovor, Z církve, Ze sborů, Zpívejte Hospodinu píseň novou.

2009 – časopis snížil počet výtisků na 12 ročně – stal se opět měsíčníkem. Vedoucí redaktor Jan Mamula rezignoval na svou funkci a od června 2009 se na omezenou dobu stal šéfredaktorem Tomáš Pavelka, farář v Lounech.

2010 – ve výběrovém řízení na místo vedoucího redaktora se nejlépe umístila Daniela Ženatá a v únoru 2010 se ujala vedení časopisu. Vytvořila redakční radu, jejímiž členy byli: Gabriela Fraňková Malinová, Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Jan Mamula, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková Romana Špačková, Lenka Ridzoňová. V roce 2012 pokračuje vydávání Českého bratra 88. ročníkem. Články jsou zařazeny do následujících rubrik: Akcent; Biblická úvaha; Téma; Nástěnka; Církev žije; Ekumena žije; Církev sloužící; Zpívaná liturgie; Diakonie; Slovo.

Od ledna 2012 byly spuštěny webové stránky Českého bratra na www.ceskybratr.cz. Zde můžete číst on-line příspěvky po rubrikách, nebo si prohlížet jednotlivá čísla v pdf formátu. Výhodou oproti tištěnému časopisu je možnost publikovat nezkrácené verze příspěvků a barevné obrázky. Český bratr má i svou stránku na facebooku.

Do roku 2013 jsme vstoupili s barevnou obálkou na kvalitnějším křídovém papíře, kterou nám tiskárna nabídla za nezměněnou cenu. Zejména u fotek a obrázků je posun kvality tisku zřetelně patrný. Časopis má 44–48 stran, vychází dvanáctkát do roka. Květnové číslo tiskneme v nákladu o tisíc kusů vyšším než jindy a rozdáváme časopis ve sborech při Noci kostelů. V prosincovém čísle je hudební CD. Rubriku Akcent vystřídala rubrika Třináct, věnovaná letošním církevním výročím, místo rubriky Církev sloužící jsme zavedli novou rubriku Moje církev. Redakční rada se mírně obměnila. Má nyní 11 členů a pracují v ní: Daniela Ženatá (šéfredaktorka), Gabriela Fraňková Malinová (redaktorka) a členové  Adam Balcar, Romana Čunderlíková, Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková a Lenka Ridzoňová.

Časopis stojí 25 korun a roční předplatné je 290 korun.

Rok 2014 přinesl obměny v redakční radě. Diakonie vysílá nového pracovníka Marka Bártu, po rezignaci Šárky Grauové jsme získali spolupracovníka Ondřeje Koláře.

V roce 2015 došlo ke změnám v pracovním týmu. Koncem roku odešla na rodičovskou dovolenou Romana Čunderlíková a další tři členové se odmlčeli z pracovních či zdravotních důvodů. Za Diakonii se o příspěvky nyní stará Adam Šůra.

Počátkem roku 2016 byla část redakční rady zachycena na tomto snímku:

Díky dobrovolníkům ze střediska diakonie pro nevidomé přidáváme ke všem příspěvkům audioverze. Celý časopis si lze nyní prohlížet v listovací aplikaci, číst v papírové podobě i na webu nebo poslouchat. Neobyčejně úspěšnou přílohou vánočního čísla bylo cédéčko s Biblickými písněmi Antonína Dvořáka, které nazpíval pěvecký sbor Naši pěvci pod vedením Lydie Härtelové.

V roce 2017 vstupujeme do 93. ročníku vydávání časopisu. 500. výročí evropské reformace připomínáme Lutherovými důrazy a jejich souvislostmi s dnešní dobou. Témata jednotlivých čísel jsou například „Od knihtisku k facebooku“, „Múzy a víra“ nebo „Spása zadarmo?“ Listovací aplikaci (flipsnack) jsme nahradili dokonalejší verzí, takže je nyní možné ji otevřít i v mobilním telefonu. Audioverze všech příspěvků se stala již samozřejmostí. Vyfotili jsme se na lednové redakční radě, ale v týmu chybí stálí spolupracovníci Lenka Ridzoňová a Ondřej Kolář.

Rok 2018 je jubilejním rokem – slavíme sto let od vzniku Českobratrské církve evangelické. Církev má nové logo a časopis se odívá do nového kabátku jak u papírové podoby, tak na webu. Barevná obálka a černobíle tištěný vnitřek časopisu zůstává. Tak jsme se dohodli v redakční radě, ačkoli nabídka dvoubarevného nebo plnobarevného tisku ze strany tiskárny byla na stole. Tento ročník časopisu se v cyklu „Sto let církve“ zabývá v jednotlivých číslech zajímavostmi z historie i tím, čím žije církev dnes – co děláme, co nás zajímá a trápí a kam směřujeme.

Rok 2019 je 95. ročníkem časopisu. Po všech výročích a jejich oslavách volíme společenské téma celoročního cyklu – „Společnost a víra“. Ačkoli máme i nové předplatitele, úbytek členů církve se projevuje snížením nákladu na 2800 kusů. Zároveň jsme po více než deseti letech přistpoupili ke zvýšení ceny časopisu. Jeden výtisk nyní stojí 30 korun a celoroční předplatné 350 korun. I tak jde stále o cenu dotovanou církví, neboť náklady na výrobu časopisu se sice pokryjí, ne však náklady na redaktorskou práci.

V roce 2020, kdy časopis vychází 96. rokem, po více než deseti letech práce v redakci Českého bratra odešla do důchodu jeho šéfredaktorka Daniela Ženatá. Ve vedení časopisu ji nahradila Adéla Rozbořilová, která se tak stala zřejmě historicky nejmladší šéfredaktorkou Českého bratra.

V roce 2021 vstoupil časopis do svého již 97. ročníku. Kromě výměny v šéfredaktorském křesle došlo k několika dalším personálním změnám: redakční radu opustil její dlouholetý člen Jan Kirschner, naopak novou posilou se stala brněnská farářka Jana Hofmanová. Český bratr se snaží zejména přiblížit moderní době. Novinkou je tak instagramový účet, nová rubrika pro mládež anebo audiopořad Parapodcast, který dramaticky zpracovává publikaci Parabible od Alexandra Fleka.

Rok 2022 začíná pro redakci Českého bratra velkou změnou: z pozice samostatné redaktorky totiž po mnoha letech odchází z pozice  samostatné redaktorky Jana Plíšková (v redakční radě však zůstává). Koncem ledna z redakce odchází také Tomáš Pavelka. Časopis otevírá 98. ročník, jehož tématem je Příroda a stvoření.

 

 

 

 

 

Pár obrázků z jedné z redakčních rad: