(ČB 12/2014) Když je kázání dlouhé, nudné nebo než začnou bohoslužby, můžeme třeba přemýšlet o věcech, které nás v kostele obklopují.

Měl jsem loni jedny snoubence, kteří se chtěli vzít na louce u kříže. Nakonec ale žádnou takovou, která by se jim líbila, nenašli. A tak muž kříž vyrobil… Pokračování textu →

(ČB 11/2014) Když je kázání dlouhé, nudné nebo než začnou bohoslužby, můžeme třeba přemýšlet o věcech, které nás v kostele obklopují.

Podle tolerančního patentu směli evangelíci vstupovat do svých nově postavených modliteben, stodol, jen od humen. Dveře nesměly příliš zvát. A dovnitř mohli jen zapsaní a úřady registrovaní. Aby již nikdo další nebyl nakažen kacířstvím…

Co dnes? Zveme? Čím chceme nakazit? Dveře jsou vizitkou, mají být naznačeným pozváním. Překročit práh znamená vstoupit do jiného světa. Pokračování textu →

(ČB 10/2014) Když je kázání dlouhé, nudné nebo než začnou bohoslužby, můžeme třeba přemýšlet o věcech, které nás v kostele obklopují.

Dnes jsem neměl při bohoslužbách z čeho číst. Nějak nám od minulé neděle zmizela ze stolu Páně Bible. Na stolech Páně občas ležívají staré Bible kralické z konce 19. století. Otevřené, zavřené, zaprášené, psané frakturou. Moc z nich nikdo nečte. Bible tam je však kvůli tomu, aby bylo nějak napovězeno, kudy chceme Boha do našeho shromáždění zvát, jak jej hledáme. Jaroslav Vítek, když s ním domlouvám, že u nás bude kázat, se vždycky ptá: „A na co se u vás káže?“ Pokračování textu →

(CB 9/2014) Když je kázání dlouhé, nudné nebo než začnou bohoslužby, můžeme třeba přemýšlet o věcech, které nás v kostele obklopují.

V křížlickém kostele je u vchodu tabule se jmény padlých v první válce. Opakující se příjmení – bratři, bratranci. Data posledních měsíců války. Pokračování textu →