(ČB 10/2014) Když je kázání dlouhé, nudné nebo než začnou bohoslužby, můžeme třeba přemýšlet o věcech, které nás v kostele obklopují.

Dnes jsem neměl při bohoslužbách z čeho číst. Nějak nám od minulé neděle zmizela ze stolu Páně Bible. Na stolech Páně občas ležívají staré Bible kralické z konce 19. století. Otevřené, zavřené, zaprášené, psané frakturou. Moc z nich nikdo nečte. Bible tam je však kvůli tomu, aby bylo nějak napovězeno, kudy chceme Boha do našeho shromáždění zvát, jak jej hledáme. Jaroslav Vítek, když s ním domlouvám, že u nás bude kázat, se vždycky ptá: „A na co se u vás káže?“

Apoštolové a první sbory žádnou Bibli neměli, vyprávěli si Ježíšovy příběhy, četli Zákon, posílali si mezi sebou dopisy a o těch při bohoslužbách mluvili – snad, moc nevíme. Bratří ve svém vyznání píší: „Především zprávcové naši jednomyslně učí, o Písmích Svatých celé Biblí Starého a Nového zákona, zřízeně od církve za canon a pravidlo celého křesťanského

pravého náboženství přijatých, že jsou pravá, jistá, víry hodná, jimžto se žádná jiná, jakákoli lidská psaní, vrovnati nemohou, ale ustoupiti, jako lidská Božím, musejí… Tou příčinou v našich církvech neb zbořích táž Písma Svatá jazykem naším, všem posluchačům srozumitedlným, se čítají, (zvláště sv. evangelia a epištoly podle starodávní církve zvyklosti) a z nich naučení, napomínání, výstrahy, trestání i potěšení, a tak služby spasitedlné kázaním Božího slova, jakž kdy toho potřeby se uznávají, v církvi a svatých shromážděních podle učení apoštolského konány bývají.“

Když si koupíte židovskou Bibli, je v ní tóra, pětikněží, už rozdělena na paraše, oddíly, po kterých je vykládána v synagoze. Zákon se má číst pořád dokola. Církev má perikopy, aby evangelium zaznělo během roku alespoň v těch základních podobách.

Josef Veselý nás tuhle napomínal, že nemáme mít (byť třeba kvůli lepší čitelnosti) slova Bible přetištěna na papírech v černých deskách; že je máme číst pěkně z knížky. Aby bylo vidět, že se káže z Bible. Protože my samotní nemáme co předat. Bůh mluvil dřív.

Kdysi se Bible četla a vykládala po rodinách, pak vlastní výklad nahradily různé postily a příručky na každý den, teď už čtení Bible zhusta nasloucháme jen v neděli v kostelech… Snad je to odraz nějaké krize, konců těžko dohlédnout. Možná bych měl víc dosvědčovat, že toto je cesta k životu na hlubině a že jiných, obdobně spolehlivých cest k Pánu Bohu nemáme. Možná je chyba v nás farářích, že ze čtení Bible děláme vědu, že ji je děsně těžké číst. Možná z nás málo čiší, že je k životu.

Problém nebyl v tom, že na stole Páně nebyla dnes Bible, ale že ji čteme málo. Mluvím i za sebe…

Ondřej Macek, foto Marta Procházková