Archiv autora: Gabriela Malinová

Český bratr 7-8/2019. Téma: Co dává církev člověku do života?

Úvodník

 

Víra * církev * kostel

Jsi věřící? Chodíš do kostela? Jsi evangelík, nebo katolík? V které církvi jsi člen? Přihořívá, přihořívá. Od obecného, tedy zda člověk „v něco“ věří, až po členství v konkrétním společenství sboru.

Poslechněte si článek:

Co církev do života člověku dává? To jsme se snažili z několika úhlů pohledu v tomto letním dvojčísle nahlédnout. Má k tomu co říct teolog, ale také podnikatelé, kteří mají odpovědnost za firmu a své zaměstnance.

Jistě není náhoda, že mladí lidé, vyrostlí v církvi, jsou často předsedové tříd, angažují se v občanské společnosti nebo pracují jako dobrovolníci v nějaké neziskové organizaci či v Diakonii. Nedělní škola s biblickými příběhy a tvořivými aktivitami dává pevný základ a orientaci, sdružení mládeže přidává vzdělání, jistotu, sebevědomí, kultivuje schopnost vyjadřování i ohleduplnost při diskusi. A ještě motivuje mladé, aby se naučili hrát na kytaru a nestyděli se zpívat zplna hrdla. Až v dospělosti se pak projeví, že ohleduplnost a kultivovanost je velká devíza do života a čestnost a odpovědnost je v jakémkoli povolání k nezaplacení.

Jsou to všechno vklady, které můžeme možná získat i jinde, ale v církvi určitě, a vrchovatou měrou.

K času prázdnin a dovolených patří letní dvojčíslo Českého bratra. A k pohodě léta někde v altánu či v síti na zahradě trocha poezie. Tu najdete ke konci tohoto poněkud tlustšího vydání.

Milí čtenáři, příjemné léto, odpočinek i inspiraci vám přeje

Daniela Ženatá

 

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

MOJE CÍRKEV

DIAKONIE

SLOVO

RECENZE

 

Biblická úvaha: Církev nám odkrývá vícerozměrnost života

(ČB 7-8/2019) Co dává církev člověku do života? Já bych odpověděla: dává mi svědectví o naději v životě i v umírání. Svědectví o tom, že můj život má dobrý smysl, i když se mi všechno nevydaří, i když se moje tělo jednou rozpadne v prach…

Poslechněte si článek:

Ale ono to vlastně není jen svědectví. Církev netlumočí jen nějaký obsah, nepředává „produkt“. Jde v ní o víc. Když hledám biblický text pro tuto úvahu, všímám si zvláštní věci. Novozákonní texty nehovoří o tom, co církev člověku dává, ale o tom, čím se člověk v církvi stává. Ani apoštol Pavel v listu Efezským neprosí za to, co člověk z církve může mít, ale za to, kým v církvi může být. Církev nedává, církev člověka zásadní způsobem formuje. Pokračování textu

Připravuje církev pro život?

(ČB 7-8/2019) „Je fascinující to srovnávat: Včera večer na biblické hodině, dnes v práci. Jsou to dva úplně jiné světy, které spolu nemají nic společného. Nic z jednoho se nedá použít v tom druhém,“ řekl mi jednou za čas jeden presbyter, vedoucí v technickém oboru.

Poslechněte si článek:

Zejména evangelické církve hlavního proudu se v západním světě povážlivě míjejí se zkušeností docela velké části populace – mužů středního věku, kteří jsou v církvi zastoupeni poměrně řídce. Na rozdíl od společenství ortodoxních židů, muslimů, ale třeba i tradicionalistických katolíků či některých letničních. Ne že by církev se svým poselstvím nějak zaspala: Upozadění zkušenosti docela podstatné části populace se dnes znatelně začíná projevovat i ve světské kultuře, většinový protestantismus byl v tomto přístupu spíše předvoj. Pokračování textu

Občas je dobré zdolat vysoký schod. Rozhovor s Petrem Zajícem

(ČB 7-8/2019) Petr Zajíc (*1963) žije celý život v Hovoranech, které náleží k evangelickému sboru v Hodoníně. Kdysi byl však osloven kázáním faráře v Kloboukách tolik, že se tam stal členem sboru a tvrdí, že Hovorany patří ke klobouckému sboru – jiná evangelická rodina totiž v Hovoranech není. Působí v Kloboukách i jako presbyter, dokonce místokurátor. Z firmy zvané Kovářství, která vznikla hned po revoluci, Petr Zajíc vybudoval skutečně prosperující podnik. Spolupracuje s italskou firmou RIK-FER a dosahuje opravdu dobré úrovně uměleckého zpracování kovaných kovářských výrobků a kovaného hutního železa. Je ženatý, má dvě děti a osmiměsíčního vnoučka.

Poslechněte si článek:

Jak Kovářství Petr Zajíc v roce 1990 vzniklo?

Původně jsem byl zaměstnán jako energetik v místním zemědělském družstvu. Už dva roky před devětaosmdesátým rokem jsem získal živnostenský list na pořizování videozáznamů a zabýval jsem se vedle své práce natáčením videí. Pokračování textu