Úvodník

Co dělá evangelíka evangelíkem

Tož, palica dubová to je, řekl by Valach. Nebo beran neústupný, řekl by obyvatel Vysočiny. Je to však pravda? Jak se proměnila naše identita za těch sto let, co nás omílá společenství ostatních církví, dva totalitní režimy, téměř třicet let ve svobodné společnosti, kontakty s Evropou i zámořím?

Poslechněte si článek:

Těžko se to hodnotí tomu, kdo žije uvnitř církve. Chybí odstup a nadhled. To, jací jsme, má zaznít od těch druhých. A tak je milé, když od katolických přátel slyšíme: je u vás více demokracie v církevní organizaci. Pěstuje se (tu a tam) písmáctví. Jste vzdělaní, Evangelická teologická fakulta je špička mezi podobnými. A od kolegů v práci: Jste kultivovaní a vzdělaní. Umíte diskutovat, neskáčete do řeči. A přitom se umíte pohádat. A od přátel: hodně a hezky zpíváte, nejen v kostele. A od všech: vyznačujete se pravdivostí a odpovědností, jste pracovití a čestní. Proto asi ten protestantský svět táhne celosvětové hospodářství…

Inu, jestli to tak skutečně je, nechť zpytuje každý z nás. Vždyť jeden každý tvoří církev a je dílkem celku. Se svými představami o světě, pravdě a svědomí. Mnoho úkolů máme ještě před sebou. Na místní úrovni jsou například vztahy s jinými církvemi většinou dobré. Nepotřebujeme se vůči ostatním, zejména katolíkům, vymezovat. Bolestná je však stále nemožnost přistupovat k přijímání chleba a vína společně.

Příští ročník časopisu si bude všímat témat spíše společenských a celoroční cyklus ponese název „Víra a společnost“.

Inspirativní čtení, klidný advent a pokojné Vánoce přeje všem
Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA
Identita církve a církev v pohybu – P. Firbas
Generální sněm 1918 a spojení českých evangelíků – A. Šmilauerová
Vyznáváme a jsme vděčni – prohlášení synodní rady ČCE ke sto letům církve
Jméno jako vyznání – M. T. Zikmund
Moji přátelé věřili v Boha. Proč bych já nemohl taky? – D. Ženatá
Čáslavsko a vznik Českobratrské církve evangelické – P. Dočekal
Otázka na tělo: Bez čeho by evangelík nebyl evangelíkem?

MOJE CÍRKEV
V kempu s bandou „Amíků“ – H. Jindřišková
Jubilejní lípa na školní zahradě – B. Skála
Světový den obětí dopravních nehod čtvrtstoletý – K. Šimr
Via Exulantis – V. Osvaldová
Strategické plánování – E. Zadražilová
Na cestě k ekonomické a ekologické spravedlnosti – I. Mužátková
Čtení v Chomutově – F. Němeček
Bernard Louis Martin
Krása architektury zachráněných synagog – J. Kirschner
Nová agenda ČCE? – M. P. Lukášek

DIAKONIE
Čína, Vietnam, Brazílie, Singapur – A. Šůra
Zastavení pro ty, kdo slouží – D. Ženatá

SLOVO
Jubilejní povzbuzení pro Českobratrskou církev evangelickou – J. Hromádka
Z modlitebních mlýnků Boží mlýny – J. Plíšková
Poslední slovo: Pohodové Vánoce a šťastný nový rok – P. Hájíčková

RECENZE
Zůstat plamenem neohnutým. Dopisy Karla Hiršla – O. Kolář
I. Fíla: Muž, který stál v cestě – P. Brodský
Z. Kaiserová: Kalandrova dcera – D. Ženatá
Ex archivis ecclesiae. Sborník – A. Šmilauerová
Jak se dělá sbor. Texty z kurzu kazatelů 2018
Nico ter Linden: Povídá se… o soudcích a králích
Bohdan Pivoňka: Duchovní služba v postkomunistickém vězení

Úvodník

Jeden pro druhého a společně

Co je grantový systém, a jak může fungovat v církvi? Odkud se berou peníze, a k čemu je máme využít? Již v roce 2016 synod rozhodl, že část prostředků z takzvaných finančních náhrad od státu půjde na podporu nejrůznějších aktivit do sborů. Nejsme tu přece sami pro sebe! Pojďme hledat nové způsoby, jak naplnit poslání církve v místě, kde žijeme. Nabídněme něco druhým, spojme se třeba i s jinými neziskovými organizacemi, vymysleme něco smysluplného!

Poslechněte si článek:

Grantový systém nabízí finanční podporu pro nové věci. Z první výzvy (2016, realizace 2017) bylo podpořeno 44 projektů a nachystaný balíček s pěti miliony korun se ani nevyčerpal. V dalším roce už to bylo 61 projektů (ty se realizují letos) v hodnotě šest a půl milionu a v tomto roce bylo žádostí 54. Vyčleněné peníze se však budou muset krátit, protože požadavky převyšují možnosti. Trend je nicméně nadějný – chceme něco dělat pro druhé a děláme.

V rubrice Téma přinášíme kromě úvodního článku pět dobrých příkladů, jak s penězi z finančních náhrad naložit. V Otázce na tělo je sice k přijetí náhrad i kritické stanovisko, můžeme však říci, že naše církev s penězi, které se rozhodla přijmout, nakládá zodpovědně a nanejvýš smysluplně. Vždyť dělat něco společně a pro druhé je ta viditelná část naší víry, kterou přijme věřící i bezvěrec.

V rubrice Moje církev se vracíme k oslavám stoletého jubilea a v rubrice Slovo přinášíme recenze a upoutávky, které se vám mohou stát inspirací při výběru vánočních dárků.

Milé čtenářky a milí čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA
Prozíravá nepoctivost? – J. Hoblík
Přestupové hnutí – R. Vlasák
Nápady se už třetí rok stávají realitou – V. Zikmund
Něco pro uši, pro oči i pro duši – J. Keřkovský
Filipka je škola – R. Konvalinková
Maminky v akci – Z. Plecháčková
Na školním facebooku to nyní žije – R. Michálková
Přífarský tábor podruhé – O. Ruml
Otázka na tělo: Myslíte, že restituční náhrady ČCE pomáhají, nebo škodí?

MOJE CÍRKEV
Radujme se vždy společně – J. Hofman
V tomto světě se nakonec vše točí kolem dostatku lásky – D. Ženatý
Tvořme vždy společně – A. Rozbořilová
Veřejné shromáždění podpořilo čínské křesťany – J. Hofman
Rozhovor s B. Klineckým, nájemcem Horského domova v Herlíkovicích – J. Plíšková
Sedm důvodů, proč se lidé vrátí – R. Mazur
Bořili jsme ploty… – P. Pivoňka
Oslava sta let ČCE v Teplicích – L. Richterová
Slavnostní bohoslužby ke sto letům ČCE – D. Ehmig
Dobrý pastýř svěřené částky Kristova lidu – L. Roskovcová
Pavel Smetana in memoriam – G. Frey-Reininghaus
Naší milé jubilantce Anně Hejlové – M. Hofmanová
Prodej a spolupráce jako nová šance pro evangelické kostely – J. Kirschner
Budoucnost církevního zpěvníku – L. Moravetz

DIAKONIE
Nový život opuštěné fary – A. Šůra
Mlýn pro Makave – A. Šůra

SLOVO
Poslední slovo: Slunec – Š. Grauová

RECENZE
S. Hopkins: Pane Bůh, tady Anna – J. Plíšková
Fr. Hobizal: Šumavská trilogie – A. Rozbořilová
Vždyť se mnou jsi ty. Kniha modliteb – O. Klímová
B. Chudoba: Člověk nad dějinami – M. C. Putna
CD Ne nadarmo – D. Ženatá

Úvodník

Čeština mizí, pohostinnost zůstává

Krajanské komunity ve východní Evropě, které se hlásí k evangelictví, jsou každá jiná, a přece mají něco společného. Někde jsou to potomci pobělohorských exulantů, kteří utíkali z vlasti s Komenským, jinde se skupiny Čechů usadily, protože se v té oblasti nabízela levně dobrá půda k hospodaření. Máme v církvi také reemigranty, evangelíky, kteří se vrátili do vlasti otců. Komunistické režimy ale zamávaly se všemi.

Poslechněte si článek:

Po revoluci se navazovaly kontakty s téměř zapomenutými skupinkami Čechů postupně. Bylo vytvořeno místo „potulného kazatele“ a farář Petr Brodský objížděl po mnoho let krajanské sbory, kázal, povzbuzoval, zařizoval, rozvážel tiskoviny a sborový život všemožně podporoval. Dnes se však u krajanů bohužel ukazuje jeden společný rys – čeština se vytrácí, mladí cestují, častěji vstupují do smíšených manželství a odcházejí za prací; skupiny krajanů početně slábnou. To však nic neubírá na jejich pohostinnosti, kterou zakoušejí všichni, kdo se do některého z krajanských sborů vypraví.

V čase, kdy držíte v ruce říjnové číslo Českého bratra, máme za sebou čtyřdenní festival „Radujme se vždy společně“, setkání všech generací v Pardubicích, kde jsme si připomněli a oslavili stoleté narozeniny Českobratrské církve evangelické. Reportáž z festivalového dění přineseme v příštím čísle.

Po horkém létě vlídný, na vláhu bohatý podzim
a inspirativní čtení přeje všem

Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA
Biblická úvaha – M. Opočenský
Evangelická teologická fakulta v proměnách času – P. Brodský
Krajané v Polsku: Několik vln exulantů – Michal Kitta
Krajané na Ukrajině: Češi v obrovské zemi – M. Pfann
Krajané v Rumunsku: Velký Perek – P. Šebesta
Krajané v Srbsku: Veliko Srediště – P. Šebesta
Krajané, kteří přišli zpět. Moji Volyňáci z Boratína – Z. Bárta
Rozhovor s celocírkevním kantorem L. Moravetzem – J. Plíšková
Otázka na tělo: Co pro vás bylo při příchodu do staré vlasti nejtěžší?

MOJE CÍRKEV
Bohemka a Veselynivka dnes – K. a M. Erdingerovi
Na čtyři týdny učitelem češtiny v ukrajinské Bohemce – J. Kačer
Cesta do Bohemky a zase zpátky – M. Ryšavá
Horský domov v Herlíkovicích je na zimu připraven – J. Hofman
Letní rekreace seniorů v Bělči – D. Caldová
Potřebujeme strategický plán? – V. Zikmund
Vzpomínka na Miluši Tytlovou – N. Brahová

DIAKONIE
Krabice od bot i krabice online – A. Šůra
Škola na hradbách. Rozhovor se Štěpánkou Zumpfovou – A. Šůra

SLOVO
Liturgie: Přímluvná modlitba – M. Lukášek
K petici na podporu manželství – D. Ehmig
Oslavme výročí církve evangelické, nikoliv jen české – J. Kirschner
Poslední slovo: Díkčinění – Š. Grauová

RECENZE
Neboj se vrátit domů, říká Marie Svatošová – A. Palán
Historie podivná Jana Augusty a Jakuba Bílka – D. Ženatá

Úvodník

Přes hranice zemí, tradic i pohledů na svět

Co si představit pod „partnerstvím církví“? V nejvšednějším slova smyslu to je spolupráce církví v jedné obci, v jednom městě. Většinou záleží na tom, jaké osobní vztahy mají místní faráři. Katolický, evangelický, husitský, kazatel Církve bratrské, někde se přidává i adventista nebo kazatel Křesťanského společenství. O nenásilné a plodné spolupráci v Jablonci píšeme na straně 14.

Poslechněte si článek:

Pak je partnerství sborové, většinou přeshraniční. S Holanďany, neb jsou také reformovaní, nebo s krajany ve východní Evropě, neb to jsou Češi, kteří se kdysi odstěhovali kousek dál. Máme k sobě blízko lidsky i konfesně.

Českobratrská církev evangelická udržuje kontakty s více než třiceti zahraničními církvemi. Tím, že jsme církev sjednocená, jsou to církve jak reformované, tak luterské a některé jsou unionované jako ta naše. Většina je ze střední a západní Evropy, ale také z Ameriky, Jižní Koreje nebo Kuby. A zcela novou událostí je partnerství s americkými luterány z oblasti La Crosse ve Wisconsinu, kteří si nás vyhlédli jako malou evropskou církev, která je jim podobná, a kontakty iniciovali. O tom se můžete dočíst na straně 12.

Ke spolupráci mezi církvemi patří také společné projekty s katolickou církví. Tak jako pracovala několik let husovská komise, která zkoumala dílo a přínos Jana Husa a zakončila svou činnost bohoslužbou smíření, byla loni ustavena Ekumenická komise pro české církevní dějiny 17. století. Její ambicí není jen práce odborníků, ale chtěla by přispět i k uzdravování mezicírkevních vztahů; její práce by měla být završena aktem smíření.

Po horkém létě přeji všem mokrý podzim, inspirativní čtení
a dětem dobrý nástup do školy

Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA
Biblická úvaha: Držme se – P. Kulík
První čtvrtstoletí Husovy evangelické bohoslovecké fakulty – E. Fialová
La Crosse: partnerství mezi luterskou církví v USA a ČCE – D. Ženatý
Ekumena všedního života v jednom městě – O.Titěra
Střešovičtí na Západ! – T. Fendrych
Práce odborníků míří k aktu smíření – M. Vaňáč

MOJE CÍRKEV
Bůh miluje cizince – M. Pfann
Bibliolog: výlet do biblických příběhů – J. Hofman
Herlíkovické výpravy a rozpravy – M. Batlová a J. Ruml
Církev živě – J. Matějka
Pohraniční cesty jsou cesty smíření – D. Jakobová, D. Ženatá
Prosečská archa – L. Klíma
Ekumena v polích – K. Šimr
Přijďte se rozhlédnout po kraji nebo po hvězdách – H. Magyarová
Výprava do Taizé v roce 1968 – V. Nedvědová
S žižkovskými seniory v Chotěboři – B. Vik
Antropologické aspekty v hymnologii – L. Moravetz
Slovenské artikulární kostely a synagoga v Žilině – J. Kirschner

DIAKONIE
Do školy! – A. Šůra

SLOVO
Quo vadis, ČCE? – P. Jun
Poslední slovo: Poprvé do světa svobody – J. Plíšková

RECENZE
A. Langová, R. Růžičková: Stopy Židů v Pardubickém kraji – Kaleb
M. S. Peck: Lidé lži – J. Plíšková
T. Halík: To že byl život? – A. Rozbořilová