Archiv autora: Gabriela Malinová

Otázka na Tělo: K čemu vám jsou zkušenosti ze života v církvi při vašem podnikání?

(ČB 7-8/2019)

Má žena mi řekla: Často se v podnikání můžete snažit, jak chcete, stejně jako v církvi, a je to k… Ale přesto vás víra v dobrou věc přenese i přes těžkosti.
Miroslav Kadeřávek, majitel penzionu na Českomoravské vysočině

Poslechněte si článek:

Řemeslnou živnost provozuji od roku 1994. Myslím, že zkušenosti ze života v církvi mé podnikání nikterak neovlivnily. Ke všem svým zákazníkům se snažím přistupovat vstřícně a profesionálně. Je to fuška, ale funguje to. Hodně se jich vrací.
Petr Zejfart, houslař Pokračování textu

Strategický plán ČCE. Co bude dál po synodu, který tento dokument přijal?

(ČB 7-8/2019) Po tříleté práci byl na synodu ČCE v květnu 2019 přijat „Strategický plán do roku 2030“. Jde o první dokument tohoto typu, který v prostředí ČCE vznikl.

Poslechněte si článek:

Nespokojenost části církve s některými aspekty života ČCE

Mnohé sbory ČCE jsou živé a otevřené, vykazují činorodou aktivitu na poli bohoslužebného života, katecheze, pastorace, dobrovolnické i instituční diakonie, misie… Přírůstek nových členů a aktivit v těchto sborech (především městských) je ovšem menší než jejich úbytek v jiných (nejčastěji ve venkovských oblastech). Jinými slovy: ozvučnost evangelia ve sborech ČCE není taková, aby mohla vzdorovat trendům sekularizace, v naší zemi zvláště silným.

To se ovšem děje v době, kdy v české společnosti zároveň strmě vzrůstá zájem o nejrůznější formy spirituality, často alternativní, ezoterické, novopohanské či eklektické. Na tuto duchovní žízeň v okolí našich sborů nedokážeme křesťanskou zvěstí odpovědět tak, jak bychom si přáli.

Finanční odluka od státu

ČCE je nyní ve výjimečné ekonomické situaci. Do roku 2012 byla přibližně polovina jejího rozpočtu tvořena státním příspěvkem; šlo o pozůstatek pravidel z komunistické doby. Pokračování textu

Evangelický Kirchentag v Dortmundu

(ČB 7-8/2019) „Kostel přeplněn!“ To se v Evropě nestává tak často. Ale událost, při které to můžete zažít hned několikrát, je Evangelický Kirchentag (církevní den) v Německu. Je to největší shromáždění křesťanů v Německu, které trvá pět dnů, od středy večer do neděle poledne. Letos se konal ve dnech 19. až 23. června ve městě Dortmund ve Vestfálsku a zúčastnilo se jej kolem 120 tisíc lidí; mladí, starší, rodiny s dětmi, evangelíci, katolíci, nevěřící, židé, muslimové a další. Všem společné asi bylo, že se chtěli setkávat s lidmi, kterým není jedno, co se v tomto světě děje.

Poslechněte si článek:

Jak Kirchentag vznikl

První Kirchentag se konal v roce 1949, před 70 lety, v době, kdy si někteří evangelíci v Německu po válce mnohem více než předtím uvědomili, že i křesťané mají odpovědnost za to, co se v tomto světě děje. Jeden z nich, Reinold von Thadden (1891–1976), právník, který bojoval proti nacismu, se stal prvním prezidentem Kirchentagu. Ve válce ztratil tři syny, jeho sestra byla nacisty popravena. Pokračování textu

V Jižní Koreji jako doma

(ČB 7-8/2019) Cestujeme z jihokorejského Gwangju na sever do Soulu, vlak uhání takřka třísetkilometrovou rychlostí, již se setmělo, přesto světla okolních městeček nedovolí, aby tma zavládla. Na církevních budovách, které míjíme, nás zarážejí stále znovu se objevující červené a bílé kříže – osvícené symboly nového náboženství, kterému se Jižní Korea stala v posledních desítkách let domovem.

Poslechněte si článek:

Jižní Korea se podobá Izraeli. Také jí její geopolitická lokalita neumožňuje přestat bdít. Na jedné straně, co by kamenem dohodil, Japonsko, s nímž Korejci v historii učinili zkušenosti spíše negativní, na druhé straně, přes Žluté moře, Čína, která sice není vnímána tak záporně, je ale 20x početnější. Pokračování textu