(ČB 7+8/2021) Rodinou se zaklíná kdekdo, od pravicových extremistů po bigotní křesťany. Pojem rodina je štít, kterým lze hájit téměř jakoukoliv pozici. Rodina je přece nedotknutelná. Není mezi lidmi ničehož cennějšího.
Rodina je samozřejmě důležitá, to bych si nedovolila nikterak rozporovat. Je nedocenitelná a nenahraditelná. I proto nejspíš její podoba budí tolik vášní. Máme tendenci ji hníst do různých formiček. Pokračování textu
(ČB 7+8/2021) Od církve se často očekává, že bude strážkyně tradičních hodnot. Rodiny především. Tímto dnešním slovem ovšem Ježíš roli rodiny velmi relativizuje. Když si přečtete ten příběh celý, uvidíte Ježíšovu matku Marii a jeho bratry, jak stojí venku přede dveřmi. Ježíš se k nim nehlásí, a místo toho dokonce říká, že bližší jsou mu ti, kdo spolu s ním plní Boží vůli.
(ČB 7+8/2021) Ivan Ryšavý se narodil v Brně. Po gymnáziu vystudoval evangelickou teologii, dále psychologii na Filozofické fakultě UK a pak ještě absolvoval doktorandské studium psychologie náboženství na fakultě sociálních studií v Brně.
Pochází z tradiční evangelické rodiny, působil jako farář 12 let v Hořicích a potom 21 let v Kroměříži. Od roku 1997 se věnuje psychologii, teď hlavně pěstounským rodinám a zároveň rodinám, o které se stará orgán sociálně-právní ochrany dětí, tedy tak zvaná „sociálka“.
(ČB 7+8/2021) Bývali jsme považováni za církev písmáků. Představovala jsem si to vždycky tak trochu jako z televizního seriálu o F. L. Věkovi, který běžel v televizi za mého dětství. Platí to však ještě? Myslím, že moc ne. Přes všechna vydání Bible, jež pestrostí uspokojí estéta i vojáka na zahraniční misi. Život se zrychlil, čas je vzácná komodita. A trávit jej studiem Bible? To je možná tak pro pár hloubavých zájemců či rovnou teologů.