(ČB 7+8/2021) Rodinou se zaklíná kdekdo, od pravicových extremistů po bigotní křesťany. Pojem rodina je štít, kterým lze hájit téměř jakoukoliv pozici. Rodina je přece nedotknutelná. Není mezi lidmi ničehož cennějšího.
Rodina je samozřejmě důležitá, to bych si nedovolila nikterak rozporovat. Je nedocenitelná a nenahraditelná. I proto nejspíš její podoba budí tolik vášní. Máme tendenci ji hníst do různých formiček. Pokračování textu
(ČB 6/2021) Bylo to den před letošním synodem. Slunečný podvečer, jdu z práce od tramvaje, ověšena všemožnou fotografickou technikou, kterou budu zítra potřebovat. Už mě to haraburdí táhnout nebaví, říkám si. Těším se myšlenkou, že pro dnešek padla, a už se vidím na kole, na němž si chci před tím celodenním synodním maratonem vyčistit hlavu.
(ČB 5/2021) Mezi evangelickou mládeží jsem strávila většinu svého dosavadního života. Stále vzpomínám na živé a hlavně hlasitým zpěvem „svítákovek“ doprovázené večery na faře ve Vanovicích. K životu mládeže samozřejmě patří účast na každoročním Sjezdu (nejen) evangelické mládeže, kterých jsem i já absolvovala hojný počet. K tomu je třeba připočíst také seniorátní akce, zejména legendární „školky“, jak se jim u nás v Brněnském seniorátu říká.
(ČB 4/2021) Možná je to noční můra každého pravého Moraváka: zůstat uvězněný několik měsíců v Praze bez možnosti úniku. Přesně to se mi totiž teď stalo. Důvodem je opatření vlády, které zakázalo pohyb mezi okresy. Ač rodem i bydlištěm z Moravy, přebývám již několik týdnů permanentně v hlavním městě.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK