(ČB 11/2016) Co je 150 let pro kostel? Hodně, nebo málo? Účast na oslavách výročí kostela v jižním Banátu v Srbsku mi pomohla poznat historii a osudy tamní evangelické komunity. Ale odpovědi na položené otázky budeme asi hledat stále dál.

Veliké Srediště je prvním krajanským sborem, který jsem poznal osobně. A dost mi k poznání pomohla již cesta, vlastně spolucestující, kteří jsou tam již jako doma. Pavel Šebesta z Hodonína, který má krajanské sbory v Rumunsku a Srbsku ve své pastorační péči. Volantem bezpečně a s klidem profesionála vládla Radka Šebestová, paní farářová. A konečně Michal Pavlásek z Brna, pracovník Etnologického ústavu akademie věd ČR,

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2016) Když jsem se stal farářem, leckteří starší kolegové mi kladli na srdce, že už nemůžu strkat sirky do zvonků na sídlišti, dávat kolegům na pastorálce napínáčky na židle ani posílat výhružné dopisy. Proto jsem zajásal, když jsem dostal příležitost poslat jeden výhružný dopis s požehnáním našeho SOMu. Dopis putoval do SOMu pražského, respektive do kostela u Martina ve zdi. Mládež libereckého seniorátu vyzvala seniorát pražský k prohře v BOJI O VLAJKY!

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2016) Obousměrné seznamování církve se studenty církevní konzervatoře jsme vymysleli tak, že letos objíždíme sbory nejprve s kytarovým oddělením. Jsem-li pozván, vedu nedělní bohoslužby a po nich mají studenti svůj koncert.

Neděle tedy začíná tak, že asi patnáct mladých lidí přepadne brzo ráno vaši faru. Děkuji Mořkovským, že to jako první s námi zvládli, vy ostatní už budete vědět… Příchozí navrší svá kytarová pouzdra a další bágle do sborové místnosti. Hrnou se do modlitebny či kostela, aby zjistili, kde si postaví židle a stojany na noty. Docela přitom lomozí,

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2016) Velikonoční duchovní obnova, která se letos konala v březnu v Kolíně, mě zaujala hned, co jsem se o ní (snad z facebookových stránek evangelické mládeže) dozvěděl. Svou účast jsem však začal zvažovat až ve chvíli, kdy mi Jana Škubalová z oddělení mládeže řekla, že je možno přijet i jen na část týdne. Nemohl jsem jet na celý týden, ale chtěl jsem akci podpořit, když účast byla skrovná a hrozilo zrušení.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →