(ČB 11/2016) Obousměrné seznamování církve se studenty církevní konzervatoře jsme vymysleli tak, že letos objíždíme sbory nejprve s kytarovým oddělením. Jsem-li pozván, vedu nedělní bohoslužby a po nich mají studenti svůj koncert.

Neděle tedy začíná tak, že asi patnáct mladých lidí přepadne brzo ráno vaši faru. Děkuji Mořkovským, že to jako první s námi zvládli, vy ostatní už budete vědět… Příchozí navrší svá kytarová pouzdra a další bágle do sborové místnosti. Hrnou se do modlitebny či kostela, aby zjistili, kde si postaví židle a stojany na noty. Docela přitom lomozí,

Poslechněte si článek:

potřebují si totiž vyzkoušet akustiku. Pak začnou jeden přes druhého kytary ladit a každý si hledá nějaký koutek, aby si sám přehrál svou skladbu. Obdivuji jejich učitele, kteří v tuto chvíli připomínají krotitele dravých šelem a povolávají ty či ony, aby přišli do sálu na zkoušku společnou.

Ale to už se blíží bohoslužby. I mladí muzikanti to poznají a trochu se ztiší. Na bohoslužby nejdou, jsou totiž před svým vystoupením nervózní a chtějí se soustředit. Zůstanou tedy nejspíše v místnosti, kde se koná nedělní škola. Vaše děti možná uslyší při odchodu na nedělku tichou melodii Pirátů z Karibiku, ale pak utichne i ta a studenti zůstanou tichými přihlížejícími toho, co se v nedělní škole děje. Tak ať je to prosím pro ně zajímavé.

Aleš Wrana, spirituál na konzervatoři