(ČB 11/2016) Co je 150 let pro kostel? Hodně, nebo málo? Účast na oslavách výročí kostela v jižním Banátu v Srbsku mi pomohla poznat historii a osudy tamní evangelické komunity. Ale odpovědi na položené otázky budeme asi hledat stále dál.

Veliké Srediště je prvním krajanským sborem, který jsem poznal osobně. A dost mi k poznání pomohla již cesta, vlastně spolucestující, kteří jsou tam již jako doma. Pavel Šebesta z Hodonína, který má krajanské sbory v Rumunsku a Srbsku ve své pastorační péči. Volantem bezpečně a s klidem profesionála vládla Radka Šebestová, paní farářová. A konečně Michal Pavlásek z Brna, pracovník Etnologického ústavu akademie věd ČR,

Poslechněte si článek:

který místní komunitě doslova propadl, a tak i mě pro osudy Središťanů trochu získal. Ještě v autě prolistuji jeho knížku S motykou a Pánem Bohem, která čtivě vykresluje obraz pestrých osudů této krajanské komunity. Bližší seznámení s těmito příběhy a další rozhovory cestou mi velmi přiblížily význam slavnosti.

Setkání s rodáky a nedělní bohoslužby
Celá událost proběhla ve dnech 24. a 25. září 2016. Zúčastnili se jí kromě nás další zástupci církve, včetně synodního seniora Daniela Ženatého a emeritního potulného kazatele Petra Brodského, a taky krajané s tímto místem spojení, kteří dnes žijí po celém světě – v Argentině, Kanadě, Švýcarsku a dalších zemích, i zástupci místní krajanské komunity. Vyvrcholením dvoudenního setkání byly nedělní slavnostní bohoslužby právě v evangelickém kostele ve Velikém Središti. Program oslav začal v sobotu v blízkém městě Vršac. Měli jsme možnost poznat pár zajímavostí z okolí, jako třeba klášter Mesič a hrad Vršacká Kula, který se vypíná nad městem. Nejdůležitější byla ale setkání s žijícími rodáky. První se uskutečnilo již dopoledne v České besedě, následoval společný oběd a v městském muzeu se pak konalo večerní slavnostní shromáždění s pestrým programem. Vystoupily například dva pěvecké sbory, které účastníky nejen potěšily zpěvem, ale některé národní písničky zpívaly i s publikem společně. Velmi zajímavým bodem programu byla přednáška Michala Pavláska, který podal poutavý historický pohled na příchod českých přistěhovalců evangelického vyznání – „pémáckých reformátů“ z oblasti Klobouk u Brna, na jejich těžké začátky, ale i snahu uchovat si evangelické vyznání a češství.

Nedělní bohoslužby ve zcela zaplněném kostele, které vedl Pavel Šebesta a kázáním posloužil Daniel Ženatý, byly důstojným završením oslav a setkání rodáků; jejich součástí bylo i vysluhování večeře Páně. Nedělního setkání se zúčastnila i velvyslankyně České republiky v Bělehradě, paní Ivana Hlavsová, která účastníky potěšila svým pozdravem a oceněním snahy o udržení české menšiny i evangelictví v Srbsku.

Setkání s česky mluvícími krajany roztroušenými po celém světě bylo silným zážitkem. Bylo to setkání velké rodiny, kterou spojuje bíle natřený kostelíček s nápisem nad vchodem „Dům můj, dům modlitby“. Radost kalí jen myšlenka na budoucnost. Odcházením lidí za prací do měst, reemigrací do ciziny i „duchovním“ opouštěním sbor postupně zaniká. Výstižně to dokládá povzdech již zesnulé Josefy Klepáčkové z Pavláskovy knížky: „Aj na kostelíček náš se můžu dívat doma, ale nemá už v něm kdo dveře otevřít.“

Vladimír Zikmund, synodní kurátor