Archiv pro rubriku: Moje církev

Jeronýmova jednota podporuje církevní stavební projekty už téměř 100 let

sobotní ráno před penzionem - nástup na výlet(ČB 11/2016) Jeronýmova jednota (JJ) je součástí Českobratrské církve evangelické a jejím posláním je podporovat finančně obnovu a výstavbu církevních budov nebo i nákladného vybavení, jako jsou např. varhany. Vznikla v roce 1918 oddělením od podpůrného spolku Gustava Adolfa. První sbírku vykonala v roce 1919.

 Jeronýmova jednota shromažďuje a spravuje finanční prostředky z tuzemska i zahraničí:

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Kostel Milíče z Kroměříže pro Jižní Město slaví deset let od dokončení

interier(ČB 11/2016) Po listopadové revoluci se i u nás začalo uvažovat o výstavbě ekumenických center a kostelů. Porevoluční euforie či blížící se optimistická očekávání spojená s jubilejním rokem 2000 vystřídala realita a miléniové nadšení blízkého sjednocení církví opadlo. Zdravý konzervatismus má ale jistě i své dobré stránky, církve mohou navzájem respektovat své odlišné přístupy. To platí i o využívání jednoho ekumenického centra v Praze na Jižním Městě, o jehož výstavbě se začalo uvažovat už brzy po listopadu ’89. Podle kurátora tehdy ještě sboru na Spořilově Pavla Hejdy se bohoslužby na Jižním Městě z počátku konaly ve školní jídelně, později ve vojenském hangáru, který římskokatolická farnost postavila vedle kostela sv. Františka na Chodově.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Práce kaplana v misi

Z předávání humanit.pomoci(ČB 10(2016) V současné době vysílá Armáda ČR vojáky do několika zahraničních operací. Nejvíce vojáků, více než 150, je vysláno do jihozápadní části Afghánistánu na bývalou ruskou leteckou základnu Bagram Air Field. Jejich úkolem je, řečeno vojenským jazykem, podílet se na monitorování bezpečnostní situace v okolí základny, narušovat nepřátelskou činnost a navazovat spolupráci s představiteli místní samosprávy.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Rozhovor s Milošem Rejchrtem: Raduji se z podzimu života a jde mi to

M_Rejchrt(ČB 10/2016) Rozhovor, který jsme spolu vedli v dejvickém Souterrainu před dvaceti lety k tvým padesátinám, končí: To, že devětačtyřicítka bude nahrazena padesátkou, pro mě neznamená žádné neštěstí, žádnou bolest. Horší je třeba, že ta kolena se už tak nehejbou. Ale na tento věk si nestěžuju. Moudrost se sice nedostavuje – pořád ještě – ale dostavuje se větší shovívavost, nějaká schopnost nést sebe sama.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu