Český bratr 10/2013.

Rozložení výšky salárů a počtu plátců

Ve všech sborech církve byla provedena analýza výšky placených salárů. Saláry byly rozděleny do skupin podle výše. V každé skupině byl stanoven počet plátců, platících salár v tomto rozmezí. Výsledky ze všech sborů v seniorátu byly sumarizovány. V obr. 11 je uveden graf znázorňující podíl plátců přispívajících danou výší saláru. Je zřejmé, že ve většině seniorátů je možné pozorovat jakousi „dvouhrbou“ strukturu salárů. Poměrně značný počet platících salárníků přispívá salárem do 500 Kč/rok. V každém seniorátu existuje určité rozmezí ležící mezi 500–1000 Kč/rok, ve kterém se vyskytuje pouze minimální počet plátců. Jinak řečeno, saláry mezi 500 až 1000 Kč/rok platí relativně málo členů církve. Počet salárníků platících saláry přesahující 1000 Kč/rok pak opět roste k druhému maximu.

Na obr. 12 je uveden finanční význam jednotlivých skupin salárníků. Je zřejmé, že skupiny salárníků platících více než 1000 Kč/rok uhradí většinu salárů. Ve všech seniorátech zaplatí tito salárníci více než 50 % všech salárů, v Jihočeském seniorátu dokonce více než 80 % . Finanční podíl plátců saláru do výše 500 Kč/rok je poněkud méně významný. Skupina plátců se saláry pod 500 Kč/rok však představuje teoreticky jistou rezervu pro zvyšování výběru salárů. Podle uvedených výsledků nese tedy finanční tíhu sborů přibližně 20 % platících salárníků a v průměru méně než 10 % členů sborů. (Pokud v některém grafu není součet sloupce 100 % , nebyl v daném seniorátu k dispozici rozbor ze všech sborů.) Poměrně značná část členů sboru se nepodílí na financování svého sboru formou saláru vůbec.
Zajímavé je také hodnocení, jak jsou saláry rozloženy, což jednotlivé sbory prováděly v roce 2012 ke konci roku. Existují různé typy rozložení plátců saláru. Ve venkovských a tradičních sborech jsou obvykle silnější skupiny salárníků s nižší platbou saláru, v městských sborech jsou obvykle silnější skupiny s platbami saláru přesahujícími 1000 Kč/rok. Pro staršovstva sboru poskytuje rozbor vlastních salárů informaci o tom, které skupiny salárníků je možné vyzývat k vyšší obětavosti.

Úvahy o úplném samofinancování sborů

Grafy zabývající se situací sboru v podmínkách úplného samofinancování vycházejí z velmi zjednodušeného předpokladu, že sbor by měl platit kazateli veškeré mzdové náklady, které byly dosud hrazeny ze státní dotace. Tyto náklady jsou přibližně 300 000 Kč/rok. Je to situace modelová, ke které dojde pravděpodobně nejdříve až za 17 let, nicméně každý sbor a každé staršovstvo by si měly rozmyslet, jak budou přechod k úplném samofinancování zvládat a jaká opatření bude potřeba vykonat. Pro celocírkevní uvažování představuje souhrn údajů zjištěných při tomto průzkumu informaci o tom, zda pro zajištění financování církve bude stačit pouze zvyšování obětavosti.
Na obr. 13 je uvedena celková potřebná průměrná obětavost na osobu v seniorátu (sbírky, salár, dary). Graf vychází opět ze zjednodušeného modelového předpokladu, že sbor bude mít stejné náklady a výdaje´jako dosud a bude muset kromě toho hradit v plné výši mzdové náklady svého kazatele. Celkové náklady sboru za rok jsou pak přepočteny na osobu v různých vyjádřeních (člen, platící salárník, dospělý člen s vlastním příjmem) a tyto údaje jsou v součtu pro celý seniorát vyneseny do grafu. Je zřejmé, že v jednotlivých seniorátech se celková potřebná obětavost pro dobu samofinancování na osobu výrazně liší. Potřebná obětavost v době úplného samofinancování je na obr. 14 porovnána s čistou mzdou ve výši 15 000 Kč/měsíc.

Zobrazené výsledky je možno porovnat s biblickým požadavkem desátků (10 %) nebo s doporučením řádů ČCE (5 % příjmu). Pokud by se na financování sboru podíleli všichni jeho členové, byl by podíl na mzdě či důchodu přijatelný. Pokud se na financování sboru budou podílet jen dosavadní salárníci, budou potřebné platby v některých seniorátech poměrně vysoké. Je zřejmé, že v seniorátech s početně silnějšími sbory se financování sboru bude pohybovat v oblasti reálných hodnot, a to i tehdy, zapojí-li se něj pouze dosavadní platící salárníci, a nikoliv všichni členové sboru. Požadovaná obětavost platícího salárníka by ležela v oblasti 2–5 % příjmů. V početně slabších sborech a seniorátech by potřebná obětavost členů musela být natolik vysoká, že se pohybuje mimo oblast reality (přes 10 % platu či důchodu) a je nutno uvažovat o jiném řešení. Problém bude vznikat i ve sborech a seniorátech, kde převažují důchodci s nízkými důchody, případně další členové sboru s nízkými příjmy.
Z uvedených údajů a grafu je zřejmé, že v mnoha seniorátech nebude stačit pro úplné samofinancování pouhé zvyšování obětavosti členů sborů, ale bude nutno provést i změny ve struktuře sborů. Dále bude pravděpodobně zapotřebí použít na přechodnou dobu i část restitučních prostředků. Jakkoliv je odhad uvedený v grafech tohoto článku velmi hrubý a zprůměrovaný v seniorátu, je možno si představit, jak velkou výzvu bude samofinancování pro sbory a senioráty představovat.

V dalších pokračováních tohoto článků se budeme zabývat propracovanějšími a zpřesněnými modely financování sborů ČCE na cestě k samofinancování v časovém rozlišení.

Pavel Stolař

Český bratr 10/2013.

Rokycanův sbor před schválením zákona a po něm

Nejeden sbor se potýká s mnoha mýty a polopravdami, týkajícími se dopadu církevních restitucí na život sborového společenství. Zejména při debatách s veřejností, obecními zastupiteli, ale i členy sboru je stále co vyjasňovat. Příkladně se tohoto problému chopili v Rokycanech.

Předkládáme vám tedy, milí čtenáři, pohled na tuto problematiku očima konkrétního sboru. Může být inspirací pro ostatní. Materiál připravil Petr Neumann s podporou staršovstva a zaslal nám jej rokycanský farář Leonardo Teca.

Ekonomická situace

Často slýcháme otázku, zda bude farnímu sboru v Rokycanech vrácen církevní majetek. Nyní nikoliv. Farnímu sboru byla již dříve vrácena budova fary a kostela v Jiráskově ulici, kterou v roce 1932 postavil sbor hypotečním úvěrem a uhradil z příspěvků svých členů. Jiným majetkem, kromě několika náhrobků svých členů, nedisponuje a ani disponovat nebude.

Další dotaz bývá zaměřen na náhradu za nevydaný majetek. Samotnému sboru nebude jakákoliv náhrada vyplacena, není za co. Otázka je, zda Rokycanův sbor nebude podpořen jako ostatní sbory z prostředků, které obdrží Českobratrská církev evangelická jako celek. S největší pravděpodobností bude finanční náhrada vložena do personálního fondu, ze kterého bude hrazena mzda duchovních. Personální fond byl vytvořen již před několika lety v reakci na očekávanou odluku církve od státu.

Již nyní je jasné, že:

– Církve neobdrží dojednanou finanční náhradu najednou. Českobratrská církev evangelická dostane z celkové finanční náhrady ve výši 59 mld. Kč pouze necelá čtyři procenta. Konkrétně 2 266 593 186 Kč splácených po dobu třiceti let. To je zhruba 75,33 mil. ročně.

– Situace ČCE je zcela odlišná od římskokatolické církve, jíž bude kromě finančních náhrad navráceno nejvíce majetku, se kterým bude moci obratem hospodařit.

– Náhrada možná ani nebude vyplacena hotovostně. Jedná se kupříkladu o realizaci náhrady dlouhodobými státními dluhopisy. „Dluhopisy nebudou obchodovatelné a budou mít vyloučenou převoditelnost,“ řekla na Žofínském fóru Marie Bílková z ministerstva financí. Situace je tak v tuto chvíli velmi nepřehledná.

Častý názor lidí zvenčí a vysvětlení

Slýcháme také, že členové církví by měli financovat své sbory sami – proč by ostatní lidé měli na jejich činnost doplácet? Státu však plynul z majetku církve větší příjem, než jakým financoval provoz církví. Dle studie Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické výdaje vynaložené v letech 1948–2007 na církve ze státního rozpočtu činily 60,6 mld. Kč. Nerealizované výnosy církví z jejich původního majetku a z patronátů, které přešly na stát, pak činily ve stejném období 229,2 mld. Kč. Roční výnos ze zabraného církevního majetku je cca 3 mld. Kč. Saldo ve prospěch státu činí celkem 168,6 mld. Kč. Víc tedy daly církve státu než stát církvím.

Služba společnosti

V Rokycanech jsou členové evangelického sboru společensky odpovědní a pomáhají potřebným bez rozdílu vyznání. Církevní sbírky nikoliv na provoz, ale na pomoc lidem v České republice i ve světě jsou běžnou součástí kultury a zvyklostí. Sbor v Rokycanech jenom za rok 2012 takto věnoval 17 670 Kč. Evangelická církev zřizuje Diakonii, která profesionálně pomáhá všem potřebným lidem. ČCE kromě toho zajišťuje také kaplanskou službu ve věznicích a v armádě.

Soběstačnost sboru

Členové evangelického sboru v Rokycanech jsou již nyní do značné míry ekonomicky soběstační. Provoz sboru je hrazen z příspěvků členů, z darů a z příjmů za pronájem prostor. Jiné příjmy sbor nemá. Provozně je však dnes již na dotacích státu hospodářsky nezávislý.

Investice do správy památkově chráněné budovy kostela a fary jsou hrazeny z účelových dotací Plzeňského kraje, města Rokycany a z povinné spoluúčasti pomocí sbírek od členů sboru. Navíc se musí investovat i do položek, které nelze hradit z památkového fondu, například do budovy Diakonie. Jasnou většinu peněz vybrali mezi sebou členové sboru, dotace tvořily pouze 30 %.

Plat faráře

Mzda duchovního je hrazena částí z příspěvku od státu a částí z personálního fondu. Stát již nyní na mzdy kazatelů pouze přispívá. V Deklaraci shody se totiž církve již dříve zavázaly, že na nové duchovní či na zvyšování jejich mezd nebudou požadovat další prostředky. Evangelický sbor v Rokycanech přispívá na mzdu svého kazatele ze svých peněz. V roce 2013 sumou 78 500 Kč, v loňském roce sumou 77 000 Kč a v roce 2011 částkou 75 000 Kč.

Chod sboru do budoucna

Kolik členů zajišťuje ekonomický chod Rokycanova sboru? Ve sborových statistikách je oficiálně evidováno 140 osob. Aktivit sboru se ale účastní v průměru 62 osob, z toho je 44 procent nezaopatřených. Počet osob, které hradí náklady sboru, je tedy 35 (k 12. 4. 2013). Každý ekonomicky aktivní člen tak dobrovolně přispívá průměrnou částkou 7858 Kč ročně (v r. 2012). Hradit náklady sboru je přitom jen morální, nikoliv vymahatelnou povinností člena sboru.

Jak to bude s Diakonií?

Diakonie je zřizována Českobratrskou církví evangelickou. ČCE jako celek hospodaří s částkou cca 148 mil. Kč/rok (2011). Diakonie ČCE hospodaří s cca 530 mil. Kč/rok (2010). Už jenom z těchto čísel je patrno, že ke znatelné podpoře Diakonie zřizovatel sílu nemá. ČCE ale není k Diakonii lhostejná, přispívá na její chod účelovými sbírkami, zejména investičními.

Jak Rokycanův sbor otázku odluky církve od státu vnímá?

Předně nás velmi mrzí politizace starých křivd. Máme z celého procesu pocit, že se jedná spíše o souboj elit o pozice s elitami vládních stran, v němž jsou církve rukojmím, než aby padaly racionální argumenty. Navíc je nám v souvislosti s odlukou dávána za vinu finanční zátěž státu, ale opak je pravdou – jsou to církve, které dlouhodobě přinášely státu příjmy z hospodaření se zabaveným církevním majetkem.

Každopádně je mylné myslet si, že zrovna Rokycanův sbor na církevních restitucích pohádkově zbohatne. Spíše naopak. Nejpozději po vypršení přechodného období bude nést plnou tíhu svého provozu zcela sám, včetně úhrady mzdy kazatele.

I Rokycanova sboru se může týkat sjednocování menších sborů do ekonomických celků, o kterém se již nyní mluví. Nepřijímáme tento proces s lítostí, ale s odhodláním a vírou, že obstojíme a že i nadále dokážeme podporovat humanitární projekty a nebýt vůči svému okolí lhostejní.

Petr Neumann, místokurátor,
a staršovstvo sboru v Rokycanech

Více na http://www.rokycany.evangnet.cz