Český bratr 10/2013.

O prázdninách byla Anežka na Slovensku. Chodili po horách, sbírali borůvky, jedli bryndzu. Jednou na výletě se blízko nich ozvalo tiché zabečení. A další. Ovečka. Vlastně ještě jehňátko. Vězelo v křoví a nemohlo ven. Kolem ale žádné další ovce nebyly.
Co s ním uděláme? starala se Anežka. Mohli bychom si ho vzít domů? Já se o něho budu starat!
Ne, vzít si ho nemůžeme, řekl tatínek, určitě někomu patří, nějaké ovci a nějakému pastýři. Zkusíme je najít. Určitě nebudou daleko.
Ale nikde blízko se žádné ovce nepásly. Co s jehňátkem?
Půjdeme dál, třeba potkáme pastýře.
Jak se pozná pastýř? ptala se Anežka.
Většinou má v ruce hůl a je s ním pes.
Trvalo to dlouho, ale nakonec pastýře potkali. Ten už totiž včera odvedl stádo na jinou pastvinu, ale jedna ovečka se mu ztratila. Právě ta, co ji Anežka našla v křoví.

Připadám si jako v nebi! radoval se pastýř.
Proč jako v nebi? diví se Anežka.
V nebi se totiž radují.
Kvůli ovcím?
Kvůli ovcím i kozám. I lidem. Vlastně hlavně kvůli lidem. Lidé jsou jako ty ovce, občas zabloudí, ztratí se, nemůžou najít cestu…
To znám, odtuší Anežka. Zrovna nedávno jsem se ztratila. A měla jsem štěstí, zase jsem se našla.
Anežka hladí ovečku v pastýřově náruči.
Na boku má ovečka špinavý šrám. O něco se zranila.
Podívám se na to, umyjeme to, říká pastýř. Něžně ovečku hladí. Ona ho zná. Asi je ráda, že ji našel.
Člověk taky někdy bloudí a při tom bloudění se ušpiní a zraní. Udělá něco špatně, někomu ublíží, někoho zradí nebo zraní. Člověka i Pána Boha. Když si to člověk uvědomí a je mu to líto, snaží se to napravit, slepit, co se rozbilo. Jde to těžko. Ale Pán Bůh má z té snahy člověka radost a chce pomoci. A v nebi? Tam se dávají andělé do zpěvu.

Ovce a pastýři v Bibli

Ovce byly v biblické době důležitými domácími zvířaty. Byly zdrojem vlny, mléka, masa a tuku. Ovce je čisté zvíře, takže to bylo také zvíře obětní.
Pastýři v Bibli mívají hůl. Takovou zvláštní, na konci je zahnutá. Když ovečka spadne někde do jámy, pastýř ji holí může vytáhnout nebo jí pomoci z díry vylézt.
Pastýř má ovečky spočítané, hlídá je, aby se jim něco nestalo, shání je do ohrady, když se zaběhnou. V biblických obrazech jsou Pán Bůh i Pán Ježíš pastýři – starají se o nás jako se dobrý pastýř stará o ovce. Žalmista zpíval o tom, jak se ovce nemusí bát, že jí něco bude chybět, Izajáš utěšuje lidi tím, že Pán Bůh se o člověka stará něžně, jako když pastýř bere do náruče březí ovečku.
Pastýři byli například Ábel a David. Pasením ovcí pověřuje Ježíš po svém vzkříšení učedníka Petra.
O Pánu Ježíši se mluví jako o dobrém pastýři, ale také jako o beránku ochotném k oběti.

Doporučujeme:
Daniel Henych: Teta Božka zasahuje. Jak teta Božka přišla hlídat svou rozmazlenou praneteř Pepinku. Příběh současné evangelické rodiny, vhodný pro větší děti.

Lenka Ridzoňová, ilustrace Tomáš Tichý