Český bratr 10/2013.
„Rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.“ (Lk 1,51b) „Rozptýlení je opět pojem ze Starého Zákona, z vojenského prostředí. Podle Žalmu 68 ‚povstane Bůh a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváře jeho ti, kteří ho mají v nenávisti‘. Rozptýlení přináší rozklad nepřátelské síly, která tím ztrácí údernost. Rozptýlení pyšných postihuje nejdrzejší složku odboje proti Bohu. Všimli jste si jistě, že pýcha má v Bibli velmi špatný zvuk. Mnohé zjevné viny člověka, které bychom považovali za pohoršlivé a nejvyššího trestu hodné, nedosahují u Boha takového odsouzení jako pýcha. Pýcha je právě v tom zhoubná, že Boha nepotřebuje. Na co Boha, jestliže sám shlížím z vědění, poznání a pravdy? Pýcha může být i skrytá: ,pyšné myšlením srdce jejich‘; člověk se může tvářit pokorně, a přesto v srdci, v nitru ho ovládá pýcha…“
Tak kázal Pavel Skála v Miroslavi v adventu 1994. Výběr jeho kázání můžeme nyní najít v knize O svatosti milosrdného Boha, kterou vydalo nakladatelství EMAN.
Pavel Skála (1956–2003) působil jako farář ve sborech ve Strmilově, Miroslavi a Horní Krupé.
Na daném úryvku z kázání na text Lk 1,51–53 je znát hned několik věcí typických pro celou knihu. Textem některých kázání je jen několik málo veršů. Kázání jsou biblická. Kazatel se systematicky zabývá téměř každým slovem. Hledá porozumění a nabízí je čtenáři (resp. nabízel posluchači). Hledá ve Starém zákoně, v celé Bibli, hledá v katechismech a knihách teologů, často cituje, např. Luthera.
Kazateli se daří v kázáních spojit výklad a zvěst (což se kazatelům vždy nedaří). Tak se například dovídáme, odkud pocházelo bohatství Šalomounova dvora nebo v čem spočívala převaha silnějšího bojovníka. Ale Pavel Skála nezůstane v minulosti, „cennou biblickou diagnózu“ předává srozumitelně a aktuálně svým posluchačům a aktuální je i po letech pro nás, dnešní čtenáře.
Kazatel nás nešetří. Odkrývá skryté, ukrývané. Třeba svou pýchou se většinou veřejně nepyšníme. Ke křesťanovi patří pokora, jenže… nesmí to být pokora hraná, upozorňuje Skála, která znamená „pyšní myšlením srdce“.
Jaroslav Vítek říká o Pavlu Skálovi, že svým posluchačům i přes ušlechtilou dokonalost svého jazyka neposkytl krásná kázání. Jeho kázání jsou nesnadná. Byla nesnadná k naslouchání, jsou nesnadná ke čtení. Nepřejdou do lehčího tónu, nedají nám vypnout a oddechnout si.
Kázání do knihy ze Skálových rukopisů vybral Jiří Šimsa. U některých textů bylo vročení včetně času v rámci církevního roku, některá kázání sám jako editor k některému období přiřadil. Kázání tak pokrývají rok od adventu po dožínky. U některých kázání je i modlitba a písně, které se zpívaly.
V adventu čteme Mariin chvalozpěv, Vánoce a Nový rok nám otevře Matouš, postíme se s Izajášem, o Velikonocích k nám promluví Jan, na prázdniny od církevního roku jsme zváni domů k Micheášovi, knihu uzavírá žalm pro dožínky.
Život Pavla Skály skončil časně. S vděčností můžeme aspoň číst, co znělo z jeho úst. Na Velký pátek končil kázání slovy: „Naše naděje není v tom, co my jsme dokonali, ale že on dokonal.“
Taková je i naše naděje. To co vydrží, na co se můžeme spolehnout, je Boží milosrdné dokonávání.
Lenka Ridzoňová
SKÁLA, Pavel. O svatosti milosrdného Boha. Benešov: EMAN, 2013. 128 s.
ISBN 978-80-86211-90-9