Český bratr 10/2013.
Rozložení výšky salárů a počtu plátců
Ve všech sborech církve byla provedena analýza výšky placených salárů. Saláry byly rozděleny do skupin podle výše. V každé skupině byl stanoven počet plátců, platících salár v tomto rozmezí. Výsledky ze všech sborů v seniorátu byly sumarizovány. V obr. 11 je uveden graf znázorňující podíl plátců přispívajících danou výší saláru. Je zřejmé, že ve většině seniorátů je možné pozorovat jakousi „dvouhrbou“ strukturu salárů. Poměrně značný počet platících salárníků přispívá salárem do 500 Kč/rok. V každém seniorátu existuje určité rozmezí ležící mezi 500–1000 Kč/rok, ve kterém se vyskytuje pouze minimální počet plátců. Jinak řečeno, saláry mezi 500 až 1000 Kč/rok platí relativně málo členů církve. Počet salárníků platících saláry přesahující 1000 Kč/rok pak opět roste k druhému maximu.
Na obr. 12 je uveden finanční význam jednotlivých skupin salárníků. Je zřejmé, že skupiny salárníků platících více než 1000 Kč/rok uhradí většinu salárů. Ve všech seniorátech zaplatí tito salárníci více než 50 % všech salárů, v Jihočeském seniorátu dokonce více než 80 % . Finanční podíl plátců saláru do výše 500 Kč/rok je poněkud méně významný. Skupina plátců se saláry pod 500 Kč/rok však představuje teoreticky jistou rezervu pro zvyšování výběru salárů. Podle uvedených výsledků nese tedy finanční tíhu sborů přibližně 20 % platících salárníků a v průměru méně než 10 % členů sborů. (Pokud v některém grafu není součet sloupce 100 % , nebyl v daném seniorátu k dispozici rozbor ze všech sborů.) Poměrně značná část členů sboru se nepodílí na financování svého sboru formou saláru vůbec. 
Zajímavé je také hodnocení, jak jsou saláry rozloženy, což jednotlivé sbory prováděly v roce 2012 ke konci roku. Existují různé typy rozložení plátců saláru. Ve venkovských a tradičních sborech jsou obvykle silnější skupiny salárníků s nižší platbou saláru, v městských sborech jsou obvykle silnější skupiny s platbami saláru přesahujícími 1000 Kč/rok. Pro staršovstva sboru poskytuje rozbor vlastních salárů informaci o tom, které skupiny salárníků je možné vyzývat k vyšší obětavosti.
Úvahy o úplném samofinancování sborů
Grafy zabývající se situací sboru v podmínkách úplného samofinancování vycházejí z velmi zjednodušeného předpokladu, že sbor by měl platit kazateli veškeré mzdové náklady, které byly dosud hrazeny ze státní dotace. Tyto náklady jsou přibližně 300 000 Kč/rok. Je to situace modelová, ke které dojde pravděpodobně nejdříve až za 17 let, nicméně každý sbor a každé staršovstvo by si měly rozmyslet, jak budou přechod k úplném samofinancování zvládat a jaká opatření bude potřeba vykonat. Pro celocírkevní uvažování představuje souhrn údajů zjištěných při tomto průzkumu informaci o tom, zda pro zajištění financování církve bude stačit pouze zvyšování obětavosti.
Na obr. 13 je uvedena celková potřebná průměrná obětavost na osobu v seniorátu (sbírky, salár, dary). Graf vychází opět ze zjednodušeného modelového předpokladu, že sbor bude mít stejné náklady a výdaje´jako dosud a bude muset kromě toho hradit v plné výši mzdové náklady svého kazatele. Celkové náklady sboru za rok jsou pak přepočteny na osobu v různých vyjádřeních (člen, platící salárník, dospělý člen s vlastním příjmem) a tyto údaje jsou v součtu pro celý seniorát vyneseny do grafu. Je zřejmé, že v jednotlivých seniorátech se celková potřebná obětavost pro dobu samofinancování na osobu výrazně liší. Potřebná obětavost v době úplného samofinancování je na obr. 14 porovnána s čistou mzdou ve výši 15 000 Kč/měsíc.
Zobrazené výsledky je možno porovnat s biblickým požadavkem desátků (10 %) nebo s doporučením řádů ČCE (5 % příjmu). Pokud by se na financování sboru podíleli všichni jeho členové, byl by podíl na mzdě či důchodu přijatelný. Pokud se na financování sboru budou podílet jen dosavadní salárníci, budou potřebné platby v některých seniorátech poměrně vysoké. Je zřejmé, že v seniorátech s početně silnějšími sbory se financování sboru bude pohybovat v oblasti reálných hodnot, a to i tehdy, zapojí-li se něj pouze dosavadní platící salárníci, a nikoliv všichni členové sboru. Požadovaná obětavost platícího salárníka by ležela v oblasti 2–5 % příjmů. V početně slabších sborech a seniorátech by potřebná obětavost členů musela být natolik vysoká, že se pohybuje mimo oblast reality (přes 10 % platu či důchodu) a je nutno uvažovat o jiném řešení. Problém bude vznikat i ve sborech a seniorátech, kde převažují důchodci s nízkými důchody, případně další členové sboru s nízkými příjmy.
Z uvedených údajů a grafu je zřejmé, že v mnoha seniorátech nebude stačit pro úplné samofinancování pouhé zvyšování obětavosti členů sborů, ale bude nutno provést i změny ve struktuře sborů. Dále bude pravděpodobně zapotřebí použít na přechodnou dobu i část restitučních prostředků. Jakkoliv je odhad uvedený v grafech tohoto článku velmi hrubý a zprůměrovaný v seniorátu, je možno si představit, jak velkou výzvu bude samofinancování pro sbory a senioráty představovat.
V dalších pokračováních tohoto článků se budeme zabývat propracovanějšími a zpřesněnými modely financování sborů ČCE na cestě k samofinancování v časovém rozlišení.
Pavel Stolař