Český bratr 10/2013.

Tato píseň z Kralického kancionálu (1615) zazněla v rámci jedné z interaktivních přednášek o kancionálech staré Jednoty bratrské, která proběhla při letošních oslavách Bible kralické v kostele sv. Martina v Kralicích nad Oslavou. Jde o adorační christologickou píseň, která může být slyšet častěji, ale nejlépe vyzní při bohoslužbách o nedělích na konci církevního roku (před adventem), při velikonoční vigilii, v povelikonočním čase nebo také na pohřbech. Biblickým základem je Kristovo velikonoční vítězství a citát z chvalozpěvu Kristu: „On jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem.“ (Ko 1,18) Tento verš je ve druhé polovině písně propojen s perspektivou věčného přebývání s Bohem, kterou svým věrným vydobyl Kristus. Je to úžasná píseň. Stojí za to se ji naučit.

Souzvuk s Kralickou biblí

Církevní zpěvníky a kancionály souvisí s dobou, ve které vznikají. Tak to bylo i v době 16. st., pro které jsou příznačné tři pojmy s progresivním nábojem: renesance, humanismus, reformace. Bylo to inovativní období, kdy se rodili dynamičtí lidé s mimořádnými schopnostmi jako např. Jan Blahoslav či později Jan Amos Komenský. Tyto osobnosti vytvořily mnoho vzácných děl, které významně obohatily nejen písňový repertoár církve, ale také přispěly k obecnému dobru v různých kulturních oblastech naší země. Zpěvy, které vznikaly ještě v době Lukáše Pražského tj. na počátku 16. st., až po Jana Amose Komenského, jehož Amsterodamský kancionál byl vydán v pol. 17. st., souzní s Kralickou biblí. V oblasti hymnodie je to ta nejplodnější doba českého protestantismu. Nic podobného se v takové míře v dějinách už neopakovalo. V tomto období se etablovala česká reformační píseň – charakteristický skladebný druh české reformace, který se nemusel ústně tradovat z generace na generaci, ale díky vynalezení knihtisku se mohl šířit formou kancionálů. Tím máme možnost zpívat stejné písně, které zpívali Bratří před mnohými lety, a kancionály Jednoty nám mohou sloužit jako inspirační zdroj. Tím mohou staré písně promlouvat do naší současnosti. Pokaždé když člověk zpívá písně předešlých generací, ponořuje se do světa jejich víry. Z takového vnitřního výletu do slavné bratrské éry se člověk může vracet obohacen, poučen a osvěžen.

Mistr Jan Hus – iniciátor české liturgické reformy

Mistr Jan Hus je zásadní postavou spojenou s opětovným zavedením bohoslužebného zpěvu písní, zpívaných celým shromážděním. Husovy inovace v oblasti duchovního zpěvu jsou významné hlavně proto, že se odehrály už na počátku 15. st., tedy o jedno století před tzv. světovou reformací. Je pozoruhodné, že to byla právě duchovní píseň, zpívaná shromážděným lidem, která sehrála v tomto procesu tak důležitou roli, že stala se jedním z nejvýraznějších projevů české reformace. Po Husově smrti láska k duchovní písni přetrvává a duchovní zpěv se rozvíjí dál jak v husitské utrakvistické církvi (kde se mj. pěstuje také figurální vícehlasá tvorba), tak i v Jednotě Bratří.

Význam kancionálů Jednoty

V období své legální existence byla Jednota bratrská kulturně nejplodnější reformační církví na českém území a zasáhla významně i do vývoje českého jazyka, literatury, hudby, knihtisku a školství. Mnoho písní Jednoty se dostalo i do různých zpěvníků v cizině. Hlavní impulzy k rozvoji bratrského zpěvu přinášel typ bratrské bohoslužby, která se odvrátila od latinské římské liturgie a omezila obřady hlavně na čtení z Bible, kázání, modlitby a duchovní píseň shromáždění. Bratří měli bohatý repertoár bohoslužebných zpěvů, jehož velkou část uměli zpívat i zpaměti. Nezpívalo se jen ve sborech, ale i doma, a to několikrát denně. Kancionály Jednoty vynikaly nad téměř všechny evropské reformační zpěvníky vydané před třicetiletou válkou svým rozsahem, mnohotvárným a promyšleně uspořádaným obsahem, pečlivou teologickou, jazykovou i hudební redakcí a jedinečnou typografickou úpravou. Zpěvníky s bohatými biblickými ilustracemi sloužily i k četbě textů jakožto veršovaná dějeprava, dogmatika a etika. V období od počátku 16. st. do r. 1620 vyšlo celkem 40 vydání různých typů českých zpěvníků, 32 německých a čtyři edice polské. Prvním dochovaným notovaným zpěvníkem Jednoty byl německý kancionál Michaela Weisseho (1531) – odtud přešla řada písní do kancionálů německé reformace. Nejvýznamnější české kancionály jsou: 1. anonymní nenotovaný kancionál (1501, první reformační zpěvník, pravděpodobně na něm pracoval Lukáš Pražský), Rohův kancionál (1541, sestavil Jan Roh, známý v německé oblasti jako Johannes Horn) a oba kancionály, jejichž „nejvyšším korrektorem“ byl Jan Blahoslav, tj. Šamotulský kancionál (r. 1561, 735 písní!) a Ivančický kancionál (1564). Blahoslavovy zpěvníky jsou skvosty českého typografického umění a jsou českými muzikology považovány za vynikající evropskou hodnotu svým rozsahem, promyšleně vystavěným a formulovaným obsahem, množstvím použitých nápěvů a jejich pečlivou redakcí. Oba Kralické kancionály (1615, 1618) navazují na Blahoslavovu koncepci a shrnují bratrskou písňovou tradici.

Evangelický zpěvník z roku 1979 významně pomohl obnově reformačních zpěvů staré Jednoty bratrské. V této linii pokračujeme i při práci na novém zpěvníku, neboť si uvědomujeme, že význam českých reformačních písní je pro naši církev stejně tak důležitý, jako gregoriánský chorál v katolické církvi či protestantský chorál v církvi luterské.

Ladislav Moravetz