Otázka na tělo

Český bratr číslo 1/2012.

Kolik procent ze svého příjmu byste byli ochotni věnovat sboru?

Mikuláš Zoubek, lékař
Myslím, že církvi patří naše desátky. Moudře to praví Řád hospodaření ČCE, který doporučuje 5% na salár. Rozumím tomu tak, že 5% na salár a zbývajících 5% dá člověk na církev jiným způsobem než prostřednictvím saláru. A dohromady je to biblický desátek.

Miloš F. Pechar, pracovník Diakonie
Protože jsem tu otázku ještě neřešil, je to jako v známé písničce: „Řek’ bych vám, nevím sám,“ ale když nad tím přemýšlím, tak asi jako křepelka pět peněz, eh, chci říct pět procent.

Hana Mazurová, kurátorka
Salár a dar sboru v řádech tisíců tak jako dosud, při mimořádných událostech ve sboru nebo v případě živelných pohrom úměrně svým možnostem a závažnosti problému.

Jana Nechutová, vysokoškolská učitelka
Maximálně 5 %, minimálně 3 %, pokud jsem výdělečně činná, což v době, kdy situace nastane, dávno nebudu. Z důchodu by to asi bylo jinak – i když jsem si vědoma nezpochybnitelné hodnoty vdovina penízku.

Dana Tichá, pastorační pracovnice
V současné době platím pravidelně jedno procento z platu, plus různé mimořádné dary a sbírky. Přiznávám veřejně, že to není mnoho. V případě odluky by se rezervy našly, avšak konkrétní procento nedokážu odhadnout. Na našem sboru mi záleží. Přesto si myslím, že by došlo k rušení, resp. slučování sborů.

DaZ

Lesní brigádníci v Husově domě. Cesta církve IV

Český bratr číslo 1/2012.

Tolik brigádníků-pamětníků najednou zasedací místnost Husova domu ani já nepamatujeme. Pozval je na prezentaci sborníku Cesta církve IV. Evangelické brigády jeho editor Pavel Hlaváč.

Sešlo se tak asi 60 účastníků evangelických lesních brigád z padesátých až sedmdesátých let. Polovina z nich do sborníku přispěla svými vzpomínkami a fotografiemi. Přítomna byla velká rodina Líby Eliášové (velké Korki), která se podstatnou měrou podílela spolu s Pavlou Louckou na vzniku brožury. Líba se bohužel vydání sborníku již nedožila. Přišla také nejstarší účastnice a organizátorka brigád Marta Kačerová.

Na setkání se vzpomínalo, povídalo, zpívalo a jedlo. Aby bylo občerstvení stylové, připravil Pavel Hlaváč poryč, bylinkový čaj a chleby s poryčovo-rybičkovou pomazánkou. Vzhledem k tomu, že místnost byla přeplněná podobně jako kdysi sruby brigádníků (sedělo se i na zemi) a že se pod vedením Miloše Rejchrta zpívaly písně, které nelze zapomenout, brigádníci si připadali „jako doma“. Shodli se na tom, že brigády pro ně byly darem na celý život.

gma