(ČB 4/2016) Není den, abychom neviděli, jak bolavý náš dnešní svět je. Máme z čeho být vystrašeni. V okolních zemích není bezpečno, Evropa se propadá do chaosu a člověk se zase poohlíží po nějakém tom silném jedinci, který by to dal do pořádku.  Na čí straně máme být my, křesťané? Bojíme se a podle Písma je každý strach jen známkou nevíry. Strach začínáme mít, když zapomínáme na nevyzpytatelné procesy, ke kterým patří také Boží zasahování do dějin.   Já mám také

Poslechněte si článek:

(ČB 4/2016) Kdy jsem naposledy cítil opravdový strach, který člověka přiková k zemi a skoro mu brání dýchat? Předloni jsem si pořídil dvě husy a housera. Oficiálně „aby spásaly trávu“; hlubší touhou však bylo nějak se dotknout světa, kde vzniká jídlo. Jaksi toho světa „z ruky do huby“. Bůh požehnal a loni v květnu se vylíhlo deset rozkošných housátek.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 4/2016) Jistěže k lidství patří i strach, stejně jako celá řada dalších pudů, které sdílíme se zvířaty. Člověk je však podle všeho povolán k tomu, aby nesetrvával na vrozeném, pudovém stupni bytí, ale aby usiloval o stupně vyšší. Pro člověka je na strachu zajímavé především to, že má být překonáván. To je smysl onoho hojně citovaného: „Nebojte se!“

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 4/2016) 
Šárka Grauová, portugalistka a překladatelka
Bojím se toho, co se skrývá v člověku. I ve mně.

Věra Roubalová, supervizorka
Nemohu se zbavit strachu, že strach z uprchlíků navozený médii a politiky bude zneužit extrémisty proti demokracii a

Poslechněte si článek: