(ČB 12/2019)

Z pozemských potentátů NIKDO a z teologických teorií NIC.
Martin C. Putna

Svatý je Bůh – a s ostatním opatrně. Jako svaté chápu to, co je opravdu v Božích službách. Svatí pak mohou být lidé, instituce (církev obecná třeba), Písmo, víno v kalichu, vztah. Ale vždycky jsou to jen okamžiky nebo dlouhá řada okamžiků, není to pořád, není to stav (všecko se dá přece zneužít a zkazit a nabrat dočasně směr pryč od Boha). Takže svatý může být i kdokoli z nás – ale jen za té výše zmíněné podmínky.
Jan Keřkovský

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) Jak vypadá prázdno? Jak je popsat jiným slovem? Po prázdninách, které jaksi s tím slovem souvisí, jsem se na to zkusila zeptat konfirmandů a mládeže.

Uvedli například tato slova: nic, volno, temnota.
Jak unést prázdno? Nebo čím prázdno naplnit, aby prázdné nebylo?
Není to snadné. Protože volno a prázdno není jednoznačně pozitivní, nebo naopak negativní. Mohu se o prázdninách nebo ve volný den, třeba v neděli, nudit nebo moderním slovem prokrastinovat. Ale může to být také krásný čas a prostor k odpočinku, k nadechnutí čerstvého vzduchu, vybočení ze stereotypu. Abych se s novou silou mohla vrátit k rutině všedních dnů. Prázdno může být naplněné, i když zůstane prázdné.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) Mám dost informací k tomu, abych mohl o něčem rozhodnout sám? Nedostatkem informací rozhodně netrpíme. Je jich tolik, že nabídka těžce převyšuje poptávku. Vidím zřetelný vývoj od svých dětských let. Školství v osmdesátých letech minulého století dbalo učení nazpaměť. V devadesátých nás učili, že je potřeba si informace umět najít. Od nultých let dál už je potřeba umět informace třídit. Jsou totiž k mání ihned. S mobilním telefonem v kapse a přístupem na internet je málo věcí, které bych nemohl zjistit během několika málo vteřin. Heslo doby zní: „Co nevíš, to ví Wikipedie. Co neví Wikipedie, to ví Google. Co neví Google, to nemá smysl vědět.“

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) Dnešní doba bývá někdy charakterizována jako postpravdivá, případně postfaktická. Když si uvědomíme nevídanou sílu záměrných dezinformací (fake news), když posloucháme politiky bezostyšně ze svých úst vypouštějící lži, za které místo ostudy sklízejí potlesk, když pozorujeme, jakým nesmyslům lidé ochotně věří a nedají si svoje přesvědčení nijak vyvrátit, když sledujeme, jak emoce převažují nad rozumem a samomluva nad dialogem, těžko se bráníme dojmu, že žijeme ve světě, v němž poctivé hledání pravdy již téměř nikoho nezajímá. A většině lidí to vlastně nevadí, protože je jim v takovém světě dobře.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →