(ČB 12/2019)

Z pozemských potentátů NIKDO a z teologických teorií NIC.
Martin C. Putna

Svatý je Bůh – a s ostatním opatrně. Jako svaté chápu to, co je opravdu v Božích službách. Svatí pak mohou být lidé, instituce (církev obecná třeba), Písmo, víno v kalichu, vztah. Ale vždycky jsou to jen okamžiky nebo dlouhá řada okamžiků, není to pořád, není to stav (všecko se dá přece zneužít a zkazit a nabrat dočasně směr pryč od Boha). Takže svatý může být i kdokoli z nás – ale jen za té výše zmíněné podmínky.
Jan Keřkovský

Poslechněte si článek:

Na to není jednoduché odpovědět. Děsím se svatých fanatiků pravdy, mám sympatie pro svaté prosťáčky Boží, jako byl třeba svatý František. Svatost jako mravní dokonalost je pěkná věc, jenže s dokonalými bývá obvykle těžké pořízení. Ctím bonhoefferovskou svatost, završující se v odvaze. Chápu-li svaté jako to, před čím mám zvláštní respekt, ale co mě zároveň přitahuje a nutí, abych nad tím uvažoval a podle toho jednal, pak opravdu svatý je mi Bůh, láska člověka k člověku, přátelství a vědomí smrtelnosti. Nevím, jestli bych to nakonec dokázal, ale teď a tady cítím, že bych za lásku a přátelství uměl obětovat svůj život.
Zdeněk A. Eminger

Svaté je pro mě v mém životě ekvivalent batohu s pláštěnkou, svačinou a lékárničkou na mých výletech. Jako si doma v pátek večer vyberu to, co mi na mé túře pomůže, a nechám ležet to, co by mi na cestě překáželo, tak pro nás Hospodin oddělil věci, které nám mohou pomoci se mu přiblížit. Konkrétně to jsou pro mě příběhy (nejen biblické), ze kterých mohu čerpat posilu a inspiraci, umění, které otvírá oči duše, a rituály, které v srdci poskládají věci na správné místo.
Alena Dvořáková

Svatý je mi život darovaný Bohem, něco na co se nesmí sáhnout, protože je mi to jen propůjčeno. Život můj, mých bližních, život kolující jako krev v žilách lidí a zvířat či míza v rostlinách. Svatý je mi dech života, který zázračně působí to, že se pohybujeme a rozhodujeme samostatně. Svatý je mi Duch, který mě při tomto životě udržuje a který mě mateřsky vede k podstatě bytí. Svaté je mi to, co je Boží, co patří jemu a já to mohu obdivovat, chválit, a pokud možno to vlastní neohrabaností co nejméně poškodit.
Eliška Havelková

Byl jsem odkojen Biblí Kralickou a měl jsem v tom jasno: Svatý je Hospodin, takže „nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo“ – pomstu Boží jsem si fakt nepřál. Vadilo mi to pak ve škole a vadí mi to silně dodnes. Jezuskote, prokrindapána, my god… Vadí mi i ježíšek ve smyslu vánočních dárků. Jednou jsem pak slyšel v katolickém kostele tento pozoruhodný výklad: Svatí jsou ti, kdo nerozměnili poklad daru života na drobné.
Dalibor Titěra

Uvěřila jsem v době dospívání, a to je člověk obzvláště kritický. Takže posvěcování proutků o Velikonocích, vysvěcování hasičských vozů či kropení motorek považuji za projev pohanství. Svůj názor, že to je nanicovaté, nikomu nevnucuji, ale tak si to myslím. Přesto je něco, čeho si tak vážím, až se dá říct, že to je pro mne svaté. Totiž co užitečného vytvořila příroda nebo člověk. Vážím si práce druhých lidí i toho, co narostlo na stromech. Není dobré, když úroda padá na zem a šlape se po ní. Když se vyhazují ještě použitelné věci…
Zdena Skuhrová