(ČB 2/2015) Už několik dní pořádně mrzne. Sníh není, říká se tomu holomráz. Zima leze za nehty.
Anežka se těší na brusle. Rybník je blízko.
Už půjdeme! volá Anežka na tatínka.

Však ano. Nemusíme spěchat. Máme celé odpoledne.
Ale Anežka už chce být na bruslích. Pokračování textu →

(ČB 1/2015) Prší. A to je leden a mělo by sněžit. A ještě ke všemu je neděle, na kterou se Anežka tolik těšila. Její kamarádka z kostela bude totiž pokřtěna. Anežka sama byla křtěna jako miminko a nepamatuje si to. Magdalena ale začala do kostela chodit, až když byla trochu větší. Anežka ji pozvala. Nejdřív se přišla podívat, jak děti hrají o vánocích divadlo. A pak začala s Anežkou přicházet na náboženství. Magdaleny tatínek byl jako dítě taky pokřtěn, ale pak už do kostela moc nechodili.  Pokračování textu →

(ČB 12/2014)  Anežko, rychle, musíme jít. Ať to stihneme! Anežka nerada spěchá. Ale teď to stojí za to. Jde se nakupovat. A ne jen tak obyčejně, jako vždycky. Jde se nakupovat na vánoce! Už má rozmyšleno, co by chtěla. Pro tatínka a pro babičku…

Unavené se vrátily domů. Anežka si v pokoji vykládá na postel nakoupené dárky. V pokoji mají od začátku adventu postaven betlém. Stáj, v ní je Marie s Josefem, dívají se na miminko v jeslích. Pokračování textu →

(ČB 11/2014)   Důležité pohlazení. Ráno odchází Anežka z domu. Maminka ji pohladí po hlavě a přeje jí hezký den. Někdy maminka není doma a Anežka odchází sama. Řekne ahoj prázdnému bytu a zaklapne dveře. Kroky se rozléhají po schodišti. Má pocit, že jí něco chybí.

Jako by slunce svítilo trochu míň. Chybí mi hezký den, napadne Anežku.
Když je v kostele večeře Páně, dospělí dostávají chleba a víno. Děti jsou tam s nimi, ale chleba a víno ještě nedostanou. Pokračování textu →