(ČB 6/2020) Rok 2012. Širokouhlý záber bane na ťažbu nerastov v Etiópii. Krv, pot, prach. Spleť tiel a kakofónia zvukov. Dvojica kopáčov nachádza v banskej šachte kus hlušiny obsahujúci nádherne sfarbené drahokamy. Strih. Diamantová štvrť v New Yorku. Preplnené ulice a obchody. Navzájom sa prekrikujúce hlasy, trúbiace autá, telefonáty. Ruch a zhon všedného dňa.

Poslechněte si článek:

Na prvý pohľad diametrálne odlišné svety, ktoré nemajú nič spoločného. Autorská dvojica Benny Safdie a Josh Safdie, bratia, ktorí sú považovaní za vychádzajúce hviezdy nezávislého newyorského filmu, však medzi týmito svetmi nachádzajú styčné body. Prepájajú ich prostredníctvom príbehu židovského majiteľa klenotníctva Howarda Ratnera (životný výkon komika Adama Sandlera). Howard totiž vzácny kameň kúpil priamo z Afriky, údajne od etiópskych Židov, a jeho predajom v aukcii si chce zaistiť vysnívanú budúcnosť. Vo svojom obchode ho však ukáže svojmu zákazníkovi Kevinovi Garnettovi (hrá sám seba), hviezdnemu basketbalistovi, ktorý sa práve pripravuje na finálovú sériu NBA. Pokračování textu →

(ČB 4/2020) Člověk by žasl, kolik lidí dokázalo ať fašismu, nebo komunismu vzdorovat. Vždyť jim šlo přitom o život! Jistěže o spoustě z nich víme, můžeme být vděčni, že o nich vnímaví pisatelé zanechali památku, ale ono jich je nepočítaně víc! Nemáme tuchy, kdo všechno se vzdoru odvážil, kdo se nebál, anebo bál, avšak svědomí mu nedalo, možná slyšel hlas Boží a nemohl jinak.

Poslechněte si článek:

Naše kniha vypráví o knězi, jehož vzdor a troufalost byly opravdu výjimečné. Chtěl ho zlomit režim jak fašistický, tak komunistický, nepovedlo se to však žádnému. Blázen pro Krista, tak ho přezdívali jeho přátelé. Po prvním uvěznění, v brněnském internačním táboře Pod kaštany a pak v Kounicových kolejích, což byla ještě „selanka“, započala v srpnu 43 koncentrácká šňůra, a to hned táborem Auschwitz II – Birkenau. A pak další. Celkem jich bylo osm. Otřesné podmínky v kamenolomu, pokus o útěk; nakonec, v dubnu roku 45, se mu podařilo uprchnout z „pochodu smrti“. Pokračování textu →

(ČB 4(2020) Théo a Mathis jsou kamarádi. Je jim dvanáct a půl. Mají své tajné místo za skříní pod schody do školní jídelny. Své třídní učitelce dělají chlapci starost. Proč jsou stále tak unaveni, jsou nemluvní, do sebe uzavřeni? Théo jí navíc připadá jako týrané dítě.

Poslechněte si článek:

Théo, kdyby měl upřímně odpovědět na otázky, které dospělí rádi dávají, tedy jaké má koníčky nebo čím by chtěl být, bez váhání by odpověděl: „Rád cítím v těle alkohol“. Chtěl by dosáhnout toho stádia, kdy se mozek vypne. Je ve střídavé péči. Týden u matky, týden u otce. „Někdy zavře oči, znovu vidí jejich tváře z dřívějška, ty z té fotky, na níž se oba usmívají. Pokračování textu →

(ČB 3/2020) Naposledy. Zamknout dveře svého bytu. Už se sem nevrátím. Paní Seldová, Miška, jak jí říkají přátelé, už nemůže žít sama a stěhuje se do domova pro seniory. Hlavní potíž není špatná pohyblivost ani jiný tělesný neduh, i když to ji také trápí. Ale ztrácejí se slova. Pro ženu, která dlouhá léta pracovala jako korektorka v prestižních novinách, je to obzvlášť těžké.
Mišce se stále vrací myšlenka: „Než zmizí řeč a spolu s řečí zmizím i já, potřebuji ještě něco stihnout: poděkovat.“

Poslechněte si článek:

Vybavují se jí záblesky z dětství. Říčka, kde se koupali, lesík za domem, porostlý ostružiním, necky, v nichž se namáčelo prádlo. Několik let strávila Miška u Nicole a Henriho, lidí, kteří si ji jako neznámé děvčátko vzali za války k sobě a zachránili jí život. Zná jen jejich křestní jména. Chtěla by poděkovat. Pokračování textu →