(ČB 9/2020) Jednotlivé povídky této útlé sbírky spojují dálkové lety, a jak čtenář postupně zjistí, také jednotliví hrdinové. V jedné povídce se postava jen mihne, aby v další se z ní stala ta ústřední. Globalizovaný svět, charakterizovaný leteckými linkami, jimiž snadno překonáme vzdálenosti mezi kontinenty, je protkán vztahy, s nimiž si mnohdy nevíme rady. Veškerá technika a moderní komunikační prostředky nám jen málo pomáhají překonat bariéry mezi kulturami, mezi generacemi i mezi nejbližšími.
(ČB 9/2020) Je prostředek léta, prázdninové dění, tábory a dovolené dávají pocit, že situace je normální. Počty nakažených koronavirem ale zase stoupají a naše pocity se dají shrnout slovem nejistota. A já otvírám knihu anglického novozákoníka N. T. Wrighta Bůh v karanténě.
(ČB 6/2020) „Každému z nás se asi někdy stalo něco zlého. S tím se nedá nic dělat. Máme snad v rodném listě napsáno, že život bude lehký? Nemáme. Spousta z nás se ale ve svém smutku či traumatu začne utápět a nežije svůj život naplno. A s tím už se něco udělat dá,“ říká Dr. Edith Eva Egerová.
Poslechněte si článek:
Židé jsou na Slovensku od 11. století, ale v Košicích se směli usadit až od roku 1840. Vznikla zde velká židovská komunita. V jedné košické židovské rodině vyrůstá Edith Egerová.
Tři sestry Magda, Klára a Edita mluví doma s rodiči maďarsky. Edita se svou vlastní židovskou identitou bojuje, nepřiznává se k ní. Antisemitismus nevynalezli Němci, byl tu už dávno.
V roce 1938 jsou Košice připojeny opět k Maďarsku a košičtí Židé mají pocit návratu domů. Také Editka vítá admirála Horthyho, správce Maďarského království. Tak, jak to umí – tancem. Brzy se ale ukáže, že Židé se za Maďary počítat nebudou. Tak například: Nadaná baletka Edita na olympiádu nepojede, protože židovské tanečnice neberou. I když se Edith tak necítí, původ jí nikdo neodpáře. Pokračování textu →
(ČB 6/2020) Doma máme dva kluky. Ani jeden ještě neumí číst, ale oba mají knížky moc rádi. Knížky nám pomáhají překonat nudu v čekárně u doktora, patří k odpolednímu i večernímu uspávání, hledáme v nich odpovědi na roztodivné otázky, povídáme si nad nimi i o nich. Těmi obrázkovými kluci pak často listují sami a občas si podle obrázků příběh vyprávějí.
A máme knihy oblíbené, ke kterým se rádi vracíme. Ale občas to chce změnu. Někdy po ní volají kluci sami, někdy ji nutně potřebuju já. To pak přijde balíček z knihkupectví.
Poslechněte si článek:
Třeba s takovýmto obsahem:
Všeobecný zvířetník pana profesora Revilloda
s podtitulem Věhlasný almanach světové fauny, je knížka a hra v jednom. Na jejích stránkách najdete vyobrazených 16, celkem běžných živočichů – třeba slona, o němž si můžete přečíst, že to je „Ohromný tlustokožec důstojného držení těla z indické džungle“, nebo blechu kočičí – hltavého parazita zarputilého vpichu z nezdravého prostředí. Pokračování textu →
