(ČB 11/2014) Brněnský farář v. v. Jaroslav Vítek (1947) se nechal svými někdejšími posluchači z Blahoslavova domu přimět k vydání tenké sbírky modliteb. Z důvěryhodných zdrojů vím, že se bránil sveřepě, ale dobře pro nás, že se neubránil…

Už jen formulovat modlitby říkané ve shromáždění je dost těžké – s ohledem na Toho, kterého si troufáme vůbec oslovit (byť to dělat smíme a máme), ale také proto, že jedna nahlas vyslovená modlitba se snaží cosi povědět za všechny, kdo ten den přišli, Pokračování textu →

(ČB 11/2014) Na obálce je obrázek malého dítěte v červené čepici; vyklání se z okna, oči zvědavě dokořán, ústa se roztahují k úsměvu. Tomu se to raduje! napadne nás. Nic ho nebolí, netrápí se, co bude zítra, ani nepřemýšlí nad tím, jestli má nějaké jeho snažení smysl.

Autor ale nechce pozvat k radosti jen mladé, zdravé, úspěšné, bohaté… Pokračování textu →

(ČB 11/2014) Nedávno jsem dostala jednu knížku s komentářem, že je moc dobrá. Obálka knihy s černobílou fotografií chemické továrny z normalizačních let mě však moc nenadchla, a tak nějakou chvíli trvalo, než jsem se ke čtení dostala a dala za pravdu, že to moc dobré opravdu je. Pokračování textu →

(ČB 10/2014) Pro Teofila.

Milý Teofile,
možná už sis někdy říkal, že bys tu Bibli měl konečně přečíst. Kudy ale do toho?
Ze začátku to ještě vypadá dobře, příběh střídá příběh, a ačkoli se člověk někdy těžko dobírá toho, co mají dotyčné události s námi, lidmi 21. století společného, je to vlastně docela zajímavé čtení. Pak ale uprostřed Druhé Mojžíšovy bez varování přijdou ustanovení o oltáři, oběti zápalné a pokojné, brav a skot – a dál to při nejlepší vůli nejde. Kolik toho člověk má a smí přeskočit? A má vůbec smysl pokračovat? Pokračování textu →