(ČB 10/2014) Hans Küng (1927) je švýcarský římskokatolický teolog, vystudovavší v Římě, působící po většinu profesionálního života na německých univerzitách, od roku 1979 však bez oficiálního církevního pověření k vyučování teologie. Disertaci psal o protestantu Karlu Barthovi.Byl poradce II. vatikánského koncilu.

Jen rok po té, co Joseph Ratzinger (Benedikt XVI.) vydal druhý díl svého Ježíše (2011), uvedl jeho letitý oponent na pódiu velkého berlínského sálu toho svého. (Oba jsou profesoři, ani jeden z nich však v oboru biblistiky.) Pokračování textu →

(ČB 9/2014) Píše se rok 2010. V Jeruzalémě se scházejí dva muži, dělí je od sebe věk jedné generace. Devětasedmdesátiletý Šimon a čtyřiačtyřicetiletý spisovatel, syn kdysi nejlepšího Šimonova přítele. Ten je již 11 let po smrti.

Co se mezi přáteli stalo? Kdysi v Leningradě si byli blízcí, spojoval je i odpor k totalitnímu režimu. Pak ale spolu třicet let nepromluvili. Proč k sobě nenašli cestu zpátky? Za co se měl kdo komu omluvit? Pokračování textu →

(ČB 7+8/2014) Knih o dějinách české reformace u nás vychází v poslední době mnohem méně, než si její význam pro českou historii, ale i pro širší středoevropský dějinný kontext zaslouží. O to více je třeba přivítat stručný, ale obsažný slovníček významných osobností dvou století pražské utrakvistické univerzity 15., 16. a počátku 17. století, který napsali Petr Hlaváček Pokračování textu →

(ČB 6/2014) Název knihy Zpovědník vrahů vyvolává trochu bulvární dojem, čekala bych tedy popis jednoho vražedníka za druhým. Tak to ale vůbec není. Hubálkovi pacienti, chcete-li klienti, z ní nijak nevyčnívají, toho profesionálního je překvapivě méně, než bychom předpokládali. Zato z knihy prosakuje dost podstatného o psychologu samotném, přečteme si zajímavé životní epizody a je to čtení přínosné, pěkné. Pokračování textu →