(ČB 11/2014) Na obálce je obrázek malého dítěte v červené čepici; vyklání se z okna, oči zvědavě dokořán, ústa se roztahují k úsměvu. Tomu se to raduje! napadne nás. Nic ho nebolí, netrápí se, co bude zítra, ani nepřemýšlí nad tím, jestli má nějaké jeho snažení smysl.

Autor ale nechce pozvat k radosti jen mladé, zdravé, úspěšné, bohaté… Ve 40 krátkých zamyšleních s námi prochází různé oblasti a období života a hledá v nich, co může být zdrojem radosti.
V úvodu každé kapitoly je citát. Například: „Člověk je tvor žijící z přesahu. Není na rozdíl od zvířat polapen a vpleten do situace… vztahuje se k něčemu ,mimo‘ “. (Jiří Mrkvička, Knížka o radosti) Co se myslí tím přesahem? Třeba když se v horkém dni setkáme s druhým člověkem a nabídneme mu pití z vlastní láhve. Přinese nám to radost? Matka Tereza říkala: „Chcete-li být šťastní, prokazujte dobro těm, kdo to potřebují.“

Radost může přinášet život v manželství, rodina, narození dítěte. Důležité je taky mít přátele. Darem je víra. Radost přinesou i peníze a úspěch. Radujeme se, když se uzdravíme z nemoci. Zdrojem radosti může být hra nebo poznávání nového a neznámého.

Ale nic nepřináší radost jaksi automaticky. Můžeme toho hodně mít nebo zažít, a přece radost chybí. „Na tom, zda prožíváme obecně více radosti, nebo smutku, má svůj podíl mimo jiné i to, jak jsme vnitřně ,nastaveni‘… je to jako s budíkem. Jakmile se přiblíží hodina, na kterou je nastaven, zvoní… někdo je nastaven víc jako pesimista, někdo jako optimista.“ Souvisí s tím nějak naše víra? Může nám pomoci změnit pohled na situaci, povzbudit, když klesáme na mysli. Víra nám dává pevnější půdu pod nohama. Třeba slovy proroka Nahuma: „Hospodin je dobrý, je záštitou v den soužení, zná se k těm, kteří se k němu utíkají.“ (Nah 1,7)

Většina kapitol má jako nadpisek biblický verš. V rozhovoru s vnukem autor nezapomene zdůraznit, že Bible není jen o Pánu Bohu, Pánu Ježíši a Božím království, ale taky a hodně o člověku. Co to znamená v praxi? Brát slova Bible jako slova určená mně a do mého života. Jen tak se mohou stát zdrojem radosti, jen tak mohou radost živit. Zákon nemá člověka strašit, ale povzbudit a dát radost. Podepřít, posílit. „Budeš dělat jen to, co je dobré v Hospodinových očích, aby se ti dobře vedlo.“ (Dt 6,18)
V Bibli se používá slovo blahoslavený. Doopravdy šťastný. A Ježíš vidí jako blahoslavené třeba plačící, chudé, lačnící po spravedlnosti.

Radost není sobecká, není jen pro mě.
A nejde jen o radost naši lidskou, ale i o radost Pána Boha. Ptáme se někdy: Co jsem dnes udělal pro to, aby se Pán Bůh radoval?

Autor se snaží otevřít naše oči právě pro radost. Depresi a úzkosti je věnována jen jedna kapitola. Je popisem stavu „neradosti“. V Bibli nám dávají do takových stavů nahlédnout některé žalmy. A je dobré, když máme ve „stavu na dně“ blízko někoho, kdo nás podrží, sdílí těžkost s námi, pomáhá nám vstát, udržet se na nohou a chodit.
Knihu píše starý člověk ze svého pohledu. Dostal dar nezahořknout. Raduje se při pohledu zpět na uběhlá léta, při pozorování vnoučat a pravnoučat, je otevřen dětským otázkám; když pravnučka „číhá“ (totiž stříhá) ubrus, nerozčílí se.
„A co radost starších lidí? I ti ji prožívají, ale má jinou podobu. Pokud se jim život povedl, radují se z života snad více než předtím. Každý den je jim dnem přidaným (z Boží milosti). Kytička, které si dříve ani nevšimli, se jim najednou zdá překrásná. Dovedou prožít kouzlo rána i večera. S radostí přijímají známé a navštěvují je. Při pohledu na manželskou dvojici po zlaté nebo diamantové svatbě, jak chodí a drží se za ruce (z lásky i z potřeby opory) nebo jak sedí na lavičce před domem vedle sebe, začínáme chápat, že radost může mít také ,tichou tvář‘.“
Radost není jen dobrým atributem života na zemi. Spolu s C. S. Lewisem Křivohlavý vyznává: „Věřím, že se máme na co těšit, že to nejlepší máme ještě před sebou.“

Radost Jara Křivohlavého je jemná a vlídná, stejně jako si vybavuji úsměv na jeho tváři. A není jen výsledkem jeho snažení; stejně jako celá kniha i autor myslím dýchá díky vědomí vertikály, díky víře v Pána Boha.
A nejspíš se i sám drží doporučení, které nám v závěru knihy dává: snažit se vzpomenout si večer na tři situace, které mi v ten den přinesly radost.
Tak schválně: Co dneska udělalo radost vám?

Lenka Ridzoňová

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Není radost jako radost. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2013. 88 s.
ISBN 978-80-7195-688-4