Vznik ČCE a působení španělské chřipky v českých zemích

(ČB 10/2020) Na první pohled je zcela zřejmé, že počátky Českobratrské církve evangelické v roce 1918 jsou pevně spjaty se vznikem Československé republiky. Naše životy ale vždy byly a také budou ovlivňovány více či méně výraznými událostmi v komplexní celek. Z tohoto důvodu se do ustanovení ČCE promítají na pozadí mnohé další události. Předně zde byly všudypřítomné dozvuky první světové války, která si po více než čtyřech letech vybrala na bojištích obrovský počet obětí na životech. Současně se zhoršovala sociální i hospodářská situace, zesílená velkou neúrodou v roce 1918. Důsledkem byla podvýživa obyvatelstva, které se stalo náchylnější k infekčním chorobám. Příkladem může být např. nárůst tuberkulózy v českých zemích – počet zemřelých v roce 1914 přesáhl 24 000, oproti tomu v roce 1918 činil více než 34 000. Že tato choroba představovala velký problém, je zřejmé i z dobového evangelického tisku. Byly v něm zveřejňovány informace, jakým způsobem tuberkulóze předcházet či jak postupovat v případě již prokázané nákazy.

Pokračování textu

Hlavu vzhůru!

(ČB 10/2020) Od výzvy 5 % a hlavu vzhůru uplynulo devět měsíců. Impulzem bylo třicáté výročí života naší země ve svobodě, a s tím spojená touha, abychom byli svobodní i vůči sobě a řádům své církve.
Jak se nám daří výzvu naplnit, poznáme nejlépe podle vyúčtování roku 2020. Ale už nyní víme, že mnoho z nás situaci pochopilo a měsíčně posílá na účet sboru částku, pro kterou se každý odpovědně a svobodně rozhodl. Skvělé.

Pokračování textu

Tajemno pod prkny

(ČB 10/2020) Stěhovat se z Prahy do nějakých Křečkovic? No to mě podržte! Kdo tohle kdy slyšel? Pro čtrnáctiletou Hanku, která nám příběh vypráví, se to zdá být nejdřív skoro nestravitelné. Z velkoměsta do nějaké přiblblé vesnice? A co škola?! I když spolužačky bývají pitomé, špitají si spolu, a když je Hanka míjí, „hlasitě ztichnou“(!), to se ale dá přežít. Pořád lepší než se stát žákem školy někde v buranově!

Pokračování textu

Okouzleně a pravdivě

(ČB 10/2020) Pomíjíme-li veškerou odbornou literaturu, která už byla Pavlu Hoškovi vydána, je tu ještě druhá linie, po níž se literárně ubírá, jak ji však charakterizovat? Je méně odborná? Méně křesťanská? Myslím, že ani jedno. Snad není nepatřičné charakterizovat ji prostě tím, komu se věnuje. Že v ní tedy po Jaroslavu Foglarovi a Ernestu Thompsonu Setonovi je teď na řadě John Ronald Reuel Tolkien. K tomu, aby nás zaujala, to myslím stačí. A čím nás Pavel Hošek upoutá tentokrát? Tak třeba tím, co všechno se mu podařilo zjistit, vypátrat jakoby navíc, co všechno si musel i vedle samotných Tolkienových knih přečíst…

Pokračování textu