(ČB 11/2020) Koncem září navrhl americký prezident Donald Trump jako kandidátku do Nejvyššího soudu Amy Coney Barrett. Pokud její nominaci potvrdí senát, zastane místo v devítičlenném sboru soudců, kteří zvolením získávají doživotní mandát. Slyšení s kandidátkou v senátu začalo v půlce října. V souvislosti s nominací soudkyně kolují médii různé rozpravy. Rozebírá se vhodnost kandidátky zastávat tolik vážený úřad i souslednost volby s právě probíhajícím hlasováním do prezidentských voleb. Mimo tyto politické otázky, které přenechám odborníkům v příslušném oboru, dochází i k debatám o osobní víře nominované. V minulých letech, a i nyní během slyšení v senátu, byla kandidátka dotazována, zda víra ovlivňuje její práci a zda bude, či nebude její náboženský postoj ovlivňovat rozhodování ve sboru nejvyšších soudců. Barrett se v této věci opakovaně vyslovila – její osobní víra prý nemá na práci vliv. Vysvětluje to tak, že si drží své morální náboženské hledisko oddělené od úkolu aplikovat právo jako soudkyně. Jaké je tedy její morální náboženské stanovisko? A lze je opravdu od výkonu práce soudkyně oddělit?
