Když ticho schází

(ČB 11/2020) Prostředí soudobého člověka, které si sám vytváří a které ho pak zpětně formuje, charakterizuje téměř úplná nepřítomnost ticha. To je něco nového. Vstáváme za zvuku rádia či televize nebo si do uší vrazíme sluchátka s hudbou či nějakým podcastem, jak je to dneska moderní. Venku pak je hluk dopravy, ve škole nebo v zaměstnání na nás pořád někdo mluví a my mluvíme na něho. V hospodách a kavárnách zní rádia, v obchodních centrech zní rádia, a i když pracujeme sami, často si něco do uší pouštíme; mnozí už to ani jinak neumějí.

Pokračování textu

Otázka na tělo: V čem je podle vás síla tichosti?

(ČB 11/2020) Přítel, který působí ve státní organizaci, nedávno zmínil, že rozhodně není hrdina, protože se častěji neozývá proti osobním útokům či nevhodným praktikám. Zároveň ale již přes deset let jako vedoucí pracovník pomalu mění celou instituci k lepšímu: Zavádí nové programy, zlepšuje kvalitu, přivádí experty ze zahraničí a postupně mění institucionální náladu. Demonstruje tak sílu tichosti – spolkne-li někdy člověk svoji hrdost, může docílit více. Často je dobré se ozvat. Ne vždy. Pro mne hrdinou je.
Jakub Drápal

Pokračování textu

Kde je Slovo, tam je cesta

(ČB 11/2020) „Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy. Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.“ (Mk 6,7–9)

V dnešní době získává Ježíšovo „jít jen v sandálech“ nový význam. Naše protestantská církev se stala velmi obtěžkanou. Po cestě jsme nabrali a nasbírali různé věci, které ovlivnily náš způsob následování Krista. Na této cestě jsme mnohokrát zakusili Boží dobrotu. Zároveň máme ovšem pocit, že je tato cesta čím dál těžší. Jako bychom byli uvězněni v zajetých pořádcích své vlastní církve. Jak můžeme udělat krok vpřed, vydat se víc nalehko, jako Ježíšovi učedníci?

Pokračování textu

Herlíkovice – nový výhled

Letos v půli září vzala synodní rada na vědomí koncepční studii dalšího rozvoje evangelického střediska Horský domov Herlíkovice. Dokument předtím prošel několika koly projednávání v rámci ÚCK a konzultací s ekonomickými odborníky i s Benjaminem a Olgou Klineckými coby současnými provozovateli střediska. Představuje rámec, ve kterém je možné řešit otázky jakýchkoli dalších investic do herlíkovického areálu podle pořadí naléhavosti s přiměřeným zřetelem k návratnosti vložených prostředků. Studie je tak zároveň podkladem pro jednání o podmínkách smlouvy s nájemci pro období příštích 5–10 let, kdy už si církev nemůže dovolit žádné ad hoc improvizace, sanované ze společných církevních peněz.

Pokračování textu