(ČB 11/2020) Přítel, který působí ve státní organizaci, nedávno zmínil, že rozhodně není hrdina, protože se častěji neozývá proti osobním útokům či nevhodným praktikám. Zároveň ale již přes deset let jako vedoucí pracovník pomalu mění celou instituci k lepšímu: Zavádí nové programy, zlepšuje kvalitu, přivádí experty ze zahraničí a postupně mění institucionální náladu. Demonstruje tak sílu tichosti – spolkne-li někdy člověk svoji hrdost, může docílit více. Často je dobré se ozvat. Ne vždy. Pro mne hrdinou je.
Jakub Drápal
Síla moudré biblické tichosti (neplést s zamlklou zakřiknutostí či ukřivděností!) je nejprve v tom, že nám v situaci či vztazích dopřeje čas nasát atmosféru a vjemy, zorientovat se, naladit se na správnou vlnu. To, co pak řekneme nebo uděláme, může mít větší váhu. A pak hlavně v tom, že vyrůstá ze smělého spolehnutí na Pána Boha, že nás společný příběh posune správným směrem nejlépe on sám, nepotřebuji tedy všechno „ukecat“ nebo zařídit já…
Roman Mazur
Tichý, mírný, laskavý, nevyvolával konflikty. Takový byl můj tatínek. Byl „viditelný“, aniž by se prosazoval. Jen výjimečně ze své tichosti vybočil. Vnímala jsem ho jako velkého člověka do konce jeho života. Hospodin mu nadělil Ducha a já v tom vidím sílu tichosti. Obdivuji jednoho faráře, jak tiše vyřešil svoji situaci v neklidném sboru, ustoupil a odešel. V tom nevidím slabost, ale právě sílu tichosti. Nakonec dostal radost a požehnání. Já osobně celý život bojuji se svou přirozeností a tichost hledám.
Eliška Erdingerová
Snad nejsilnější hnutí, demonstrace a protesty byly vždy pokojné, tiché. Dav, který drží minutu ticha, to je velmi silné. Tichost, tušíme, je ještě něco jiného než prostá absence hluku (jejíž blahodárnost potvrzuje deset z deseti rodičů malých dětí). Dokázat se stáhnout do svého nitra, opravdu se ztišit, vypnout proud informací zvenčí i to, co permanentně „hulákáme“ sami, a čekat na ten nejtišší hlas, na navázání vztahu – s Bohem, s nejbližšími, se sebou samým… to je někdy opravdu těžký úkol. Takovou tichost potřebuje celý náš svět. Ztišit se ale rozhodně neznamená mlčet.
Dora Tichá
Vybavuji si obrázek Ivana Šteigera: Člověk s trychtýřem na hlavě, do kterého se sypou písmenka, hromady písmenek. Dřív to byla slova, ale v hrdle trychtýře se rozsypou. Je jich moc a já nevím, co s nimi, už mi nedávají smysl. Vedle toho si vybavuji lidi, kteří mnoho nenamluví. Jen občas, jen pár slov, ale mají sílu (tichosti). A pak si vybavuji lidi, kteří toho namluví ještě míň, ale najednou člověk zjistí, co všechno dobrého za nimi v tichosti zůstává. Taky síla. Za tichostí má apoštol Pavel sebeovládání. Trefa. Pořád se mám co učit.
Filip Keller
Myslím, že v tom, že se člověk může lépe soustředit. Na práci, na modlitbu, na rozmýšlení. Když ztichne, lépe slyší v rozhovoru toho druhého. Nemusejí se navzájem překřikovat, lépe si vysvětlí své názory, pokud jeden hovoří a druhý je tiše. Důležité je, aby se v tom střídali. A dalším důvodem „tichosti“ může být také přiznání, že nevím. Kdosi se mě na něco ptá, chce mé vyjádření, a já nevím. Tak mlčím. Tak je to i při
setkání s Bohem. Často nevím, neznám Boží záměry, a tak bych měl raději mlčet než okecávat své činy a svá rozhodnutí. A pak lépe slyšet ten „hlas tichý.“
Nakonec – moje žena tvrdí, že by z mého mlčení někdy zešílela. Na rozdíl ode mne je extravert. Ti to mají s tichem určitě jinak.
Jan Fencl
připravila Jana Plíšková