(ČB 1/2021) „Kdo jste?“ To je otázka, kterou občas dostanu. Většinou ji vyřídím tím, že odříkám jméno, příjmení. Někdy chtějí ještě rodné číslo nebo ukázat občanský průkaz. A někdy musím přidat ještě funkci, roli nebo úkol, s kterým tu jsem.
Kdyby se ptali dál, co by o mně mohli ještě chtít vědět? Kdyby mě chtěli identifikovat s definitivní jistotou, chtěli by DNA? Co ta by o mně řekla?
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 1/2021) Už před nějakým časem jsem si v rámci druhé vlny pandemie vzpomněla na starozákonní příběh o Božím služebníku Jóbovi. Který překonal všechny bolestivé zkoušky, jež na něho satan nastražil. Přišel o všechno své služebnictvo, o celý majetek, o své syny a dcery, byl postižen vředy. Ale i po tom všem zůstal Hospodinu věrný a přijímal svůj osud tak, jak přicházel.
(ČB 1/2021) Už domachroval, živě jsme se pochechtávali Sváťovu vtípku, když vyprávěl, jak bude znít nápis na jeho náhrobním kameni. Už teď se skví na jeho parte. A také jsme všichni věděli, že za tím není snaha být vtipný; ale že jde o veliké přemýšlení o smyslu života. O životě před smrtí, se smrtí, životě navzdory smrti; životě v nebi, kde Jidáš a Ježíš spolu tiše rokují.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 1/2021) Jan Pokorný, bratr farář, se narodil 18. prosince 1918 v Brně. Dožil se tedy požehnaného věku 102 let. Sto dva let. Časový úsek, který si lze jen těžko představit a který zahrnoval i mnoho dějinných zvratů a událostí. Shodou okolností byl Jan Pokorný stejně starý jako naše republika i jako naše církev.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK