(ČB 12/2021) Tak se mě kdosi ptal s potutelným úsměvem: „Vy prej v tom kostele… to… obcujete! Ty vole, co tam u toho děláte?!“
Naprosto chápu náhradu v apoštolském vyznání „svatých obcování“ modernějším „společenstvím svatých“. Stará slova mění své významy a jakkoliv se s „obcováním v Bibli kralické potkáme na desítkách míst ve významu zcela obecném, ekumenický překlad už toto slovo používá důsledně pro popis pohlavního styku. Pokračování textu →

(ČB 12/2021) Dává smysl bát se smrti? Vždyť krok do neznáma přece nemusí skýtat nic děsivějšího, než je skutečnost každodenního života. Chvilková logická úvaha nás nejspíš dokáže zásobit pestrou škálou důvodů, proč ne. A přesto se většina z nich rozsype jako domeček z karet, když kolem nás jen těsně prosviští auto nebo sáhneme na špatně zapojený elektrický drát. Pokračování textu →

(ČB 12/2021) Dnes jsem si nevybrala biblický příběh, ale verš ze starozákonní knihy Přísloví. Tento verš jsem objevila spíš náhodou během listování v Bibli a připadal mi velmi autentický pro dobu, v jaké dnes žijeme, dobu koronavirovou, dobu nejistoty, možná i pro mnohé z nás dobu smutku. Pokračování textu →

(ČB 11/2021) „Svět je báječné místo.“ Tak začíná známá báseň od Lawrence Ferlinghettiho. První věta zní možná pozitivně. Vzápětí se ale dovíme, že to tak úplně není, „že někteří lidé umírají“ nebo „snad mají jen hlad“. Že nám vládne „pár měknoucích mozků na vyšších místech“. A taky že čas od času spadne „nějaká ta bomba, kterou vám sem tam zcela jistě hodí někdo na hlavu“. Název je povedená ironie a možná i výsměch našemu vidění světa jako pěkného a mírumilovného prostředí, kde všechno ošklivé existuje jen na televizní obrazovce a k nám doléhá jen jakoby z dálky.
Pokračování textu →