(ČB 1/2021) Dovolte mi abych se představila – jmenuji se Karolína Urbánková a jsem věřící. Moje jméno je to, co mě identifikuje. Už z něj můžete vyčíst nespočet zajímavých informací o mé osobě. Vy, co jste se se mnou někdy setkali, si pravděpodobně vybavíte tvář, případně i nepřeslechnutelný smích. Je ale moje jméno to, co určuje, kdo jsem, jaká jsem, jak se chovám?
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 1/2021) „Kdo jste?“ To je otázka, kterou občas dostanu. Většinou ji vyřídím tím, že odříkám jméno, příjmení. Někdy chtějí ještě rodné číslo nebo ukázat občanský průkaz. A někdy musím přidat ještě funkci, roli nebo úkol, s kterým tu jsem.
Kdyby se ptali dál, co by o mně mohli ještě chtít vědět? Kdyby mě chtěli identifikovat s definitivní jistotou, chtěli by DNA? Co ta by o mně řekla?
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 1/2021) Už před nějakým časem jsem si v rámci druhé vlny pandemie vzpomněla na starozákonní příběh o Božím služebníku Jóbovi. Který překonal všechny bolestivé zkoušky, jež na něho satan nastražil. Přišel o všechno své služebnictvo, o celý majetek, o své syny a dcery, byl postižen vředy. Ale i po tom všem zůstal Hospodinu věrný a přijímal svůj osud tak, jak přicházel.