(ČB 12/2021) Dnes jsem si nevybrala biblický příběh, ale verš ze starozákonní knihy Přísloví. Tento verš jsem objevila spíš náhodou během listování v Bibli a připadal mi velmi autentický pro dobu, v jaké dnes žijeme, dobu koronavirovou, dobu nejistoty, možná i pro mnohé z nás dobu smutku.

Vůbec nevíme, co nás čeká, všechny plány na blízkou budoucnost jsou nejisté a situace se ze dne na den mění, přibívají další a další nakažení, a to i přesto, že vakcinace dále probíhá a zájem o ni stoupá, opatření se zpřísnují. Někdy je pro mě tato doba nesrozumitelná a nepochopitelná, snažím se najít odpověd, proč musíme žít v takové době a proč se musíme v ní učit žít… Možná nejsem sama, kdo hledá odpověd, a tak pro nás, co hledají, at nám je tento verš do nynějšího času inspirací.
Nejdůležitější a zároveň to nejkrásnější na tomto verši mi příjde druhá polovina souvětí… „ale dobré slovo vrací radost“. Pro období, v jakém se nacházíme a v jakém žijeme, se mi zdá velmi důležité společné sdílení, vzájemná komunikace, společný čas, ať už s přáteli, známými, spolužáky, anebo se svou rodinou – sourozenci, rodiči…

Je dobré mít nějaké místo, kam se mohu vrátit, kde budu přijat. Mít někoho, komu si budu moci postěžovat na to, co mě tíží, co mě trápí, činí mě smutným, anebo také někoho, s kým budu moci sdílet svou radost, ač třeba z úplné drobnosti. Společně se zasmát, dělat věci, které nás baví a činí nás radostnými, společně si zazpívat, muzicírovat, jít na procházku, péct cukroví… Nemusí to být nic velkého, může to být úplná banalita, ale to nevadí, protože důvodů k radosti není nikdy dosti a v současnosti to platí dvojnásobně.

Přeji všem do této doby mnoho podnětů k radosti!

Magdalena Lapáčková