(ČB 2/2021) Seriál článků v loňském roce vycházel z poznání, že se jako společenství ČCE musíme znovu vydat na cestu. Potřebujeme hledat nové, živé formy zbožnosti, odpovídající našim dnešním potřebám, i účinný způsob, jak se otevřít okolnímu světu. Nechceme, aby se naše úctyhodná tradice stala krunýřem, který nás bude víc a víc od okolního světa oddělovat a ve kterém nakonec postupně vymřeme. To vše znamená změnu zaběhnutých zvyků a stereotypů. V jednotlivých článcích jsme se zamýšleli nad různými aspekty takové změny. Využívali jsme zkušenosti jiných organizací, ale brali jsme ohled na to, jak by tyto zkušenosti mohly být použitelné pro nás.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu →

(ČB 2/2021) Kdo by chtěl bydlet v Ústí nad Labem, v městě s pověstí špinavé severočeské metropole s problémovým obyvatelstvem? Ústí, až do konce války převážně německý Aussig, nemělo jistě jednoduchý osud a proměna obyvatelstva se na něm podepsala stejně jako exhalace z místních chemických továren a nedalekých uhelných elektráren. Pogrom na německé obyvatelstvo na mostě přes Labe a v jeho okolí nebo vychýlení věže katolického kostela po spojeneckém bombardování jako by nadlouho předznamenalo život města tak trochu na „šikmé ploše“. Bohatství místních podnikatelů dnes často připomínají již jen opuštěné krásné vily, zapsané v katalogu portálu prazdnedomy.cz. Také život českého evangelického sboru nebyl a stále není jednoduchý, jak nedávno popsal pro Českého bratra jeho nový mladý farář Tomáš Jun (ČB 9/2019).

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu →

(ČB 2/2021) „Jestli to vůbec má cenu pro těch pár babiček,“ říká se občas, když se řeší, zda investovat do malého společenství, kde věkový průměr není úplně nízký. „Za pár let už tu nikdo nebude,“ dodá někdy někdo, ale možná byste se divili, možná tohle společenství vydrží víc, než byste čekali, a důležité přitom budou právě babičky.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu →