(ČB 2/2021) Seriál článků v loňském roce vycházel z poznání, že se jako společenství ČCE musíme znovu vydat na cestu. Potřebujeme hledat nové, živé formy zbožnosti, odpovídající našim dnešním potřebám, i účinný způsob, jak se otevřít okolnímu světu. Nechceme, aby se naše úctyhodná tradice stala krunýřem, který nás bude víc a víc od okolního světa oddělovat a ve kterém nakonec postupně vymřeme. To vše znamená změnu zaběhnutých zvyků a stereotypů. V jednotlivých článcích jsme se zamýšleli nad různými aspekty takové změny. Využívali jsme zkušenosti jiných organizací, ale brali jsme ohled na to, jak by tyto zkušenosti mohly být použitelné pro nás.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Cílem mého psaní bylo vytvářet společné chápání vize pro naši církev i toho, co je pro její uskutečnění podstatné. Nechtěl jsem sestavovat nějaký konkrétní plán nebo program, jak ji uskutečnit. Tuto otázku jsem ale několikrát dostal – „Co bychom měli jako církev dělat? Jak na to?“

Za několik měsíců se ujme své role nová synodní rada. Máme právo od našeho nového vedení očekávat jasnou odpověď na otázku, co zamýšlí dělat. A protože se volí každý člen synodní rady samostatně, je důležité, aby každý kandidát předem formuloval svojí vizi a také plán, jak ji uskutečnit. To nám (prostřednictvím synodálů, kteří členy synodní rady volí) umožní vybrat kandidáty, kteří budou čitelní z pohledu toho, kam a jak by chtěli naši církev vést. Už si nemůžeme dovolit vybírat pouze podle toho, jestli je daný kandidát charakterní člověk. To jsou (díky Bohu!) zpravidla všichni. Protože u nás dosud nebylo zvykem, aby kandidáti do synodní rady předkládali své programy, napadlo mě, že by mohlo být užitečné jako příklad takový program nastínit. Svoji vizi jsem myslím již dostatečně popsal dříve, zaměřím se proto pouze na plán, jak ji uskutečnit. Doufám, že tím zároveň splatím dluh tazatelům, kteří mi podobnou otázku pokládali.

Kromě otázek, kterých jsme se již dotkli v loňském roce, budou v příštích letech důležitá ještě některá další témata, která s vizí církve přímo nesouvisí, ale kvůli jejich významu je nutné je do plánu také zahrnout. Když jsem se snažil vybrat omezený počet nejdůležitějších bodů, dospěl jsem k následujícím čtyřem: 1) podpora sborů a společenství, 2) péče o faráře, 3) fungující ústředí, 4) zvládnout velké investice. Posledním dvěma jmenovaným jsme se zatím nevěnovali. Proto jsem u nich považoval za nutné vysvětlit, proč je považuji za důležité; dostaneme se k nim v březnovém pokračování tohoto článku. Osobně ale považuji za zásadní první dva body.

1. Podpora sborů a společenství

Zde vnímám dvě linie – první se týká organizačních a finančních záležitostí a druhá rozvoje a růstu.
Ve většině seniorátů již různým způsobem probíhají diskuse o tom, jak se jednotlivé sbory budou schopny vyrovnat s růstem odvodů do personálního fondu, a o různých variantách jejich spolupráce a spojování. Výsledek tohoto procesu umožní vytvořit si představu, jak by se v příštích 10 až 15 letech mohla změnit „mapa ČCE“ – tj. počet sborů, jejich rozmístění i počet farářských úvazků. Reálným termínem pro dokončení tohoto procesu by mohl být rok 2022. Spolu s ním by měla proběhnout analýza toho, jak se osvědčují nástroje finanční podpory slabších sborů. Je jich více, ale nejdůležitější je „poměrná“ složka odvodů do PF, která poskytuje trvalou finanční úlevu. Zatím ale není zřejmé, jak se osvědčuje ani jak ji nastavit v budoucnosti, až odvody do PF budou 2–3 krát vyšší než dnes. Tuto analýzu je možné provést během několika měsíců. Péči o slabší sbory je ale třeba se věnovat trvale.

Rozvoj a růst sborů je téma daleko složitější. Zde považuji za nejdůležitější vytvořit funkční mechanismus, který by zprostředkoval živé zkušenosti (hlavně s novými způsoby zbožnosti i s otevíráním vnějšímu světu) z

jiných sborů nebo církví a který by podporoval jejich použití v našich sborech a vyhodnocoval jejich užitek. Představuji si, že by mohl být tvořen jedním člověkem na ústředí, jednoduchou databází nebo sdílenou informační platformou a hlavně přímými osobními či online setkáváními. Nejdůležitější je zde získat zapáleného člověka, který by takový projekt vzal za své s plným pochopením i nasazením. Během prvního roku jeho práce by mělo dojít k navázání potřebných kontaktů, k vytvoření první verze databáze a mělo by se uskutečnit první kolo „nabídky“ jejího obsahu zájemcům. V dalších letech by se pak tento systém postupně zdokonaloval.

Jednoduchým nástrojem, ve kterém

mohou „krystalizovat“ snahy sborů v obou výše naznačených liniích, se mohou stát plány rozvoje sborů, jejichž tvorbu synodní rada na konci loňského roku iniciovala. Musíme se naučit, jak je vytvořit a pracovat s nimi, aby byly užitečnou pomůckou a „katalyzátorem“ našich myšlenek, a ne administrativní přítěží.

2. Péče o faráře

Zde by měla nejdříve proběhnout inventarizace různých nástrojů na podporu farářů a jejich rozvoje (intervize, vzdělávání, odměňování apod. – je zde na co navazovat!). Na tomto základě by pak mohl vzniknout návrh, co z dalších nástrojů, které personalisté obvykle používají pro rozvoj kvalifikovaných zaměstnanců, by mohlo mít pro naše faráře smysl a v jaké podobě. Výběr nástrojů a jejich ada

ptace na naše podmínky by musely být provedeny velmi citlivě, v této oblasti je totiž velmi snadné natropit více škody než užitku. Koncepce péče o faráře by měla být hotová do dvou let, ale první nástroje by se mohly začít zkoušet („pilotovat“) i dříve.

Dokončení tohoto článku bude v březnové

m čísle.

Petr Štulc, presbyter sboru Praha-Jarov