Peníze českých evangelíků pomohly v uprchlickém táboře

Český bratr 4/2013.

Syrským uprchlíkům se žije trochu lépe

Děti v jordánském táboře Za’atari se již mohou radovat z nového oblečení pořízeného z darů sborů Českobratrské církve evangelické. Ty totiž v rámci sbírky, která probíhala od prosince 2012 do poloviny února 2013, věnovaly na podporu syrských uprchlíků 241 969 Kč. Spolu s okamžitou humanitární pomocí v hodnotě 150 000 Kč, které vyčlenila v prosinci z humanitárního fondu synodní rada, tak mohlo být pořízeno oblečení za celkovou částku 391 969 Kč.

Rádi bychom poděkovali všem sborům ČCE, které přispěly nemalými částkami, a tím podpořily poměrně velký počet syrských uprchlíků – obyvatel jordánského tábora Za’atari.

 

 

Pomáháme hlavně těhotným ženám, dětem, nemocným a starým lidem

Diakonie ČCE – Středisko humanitární a rozvojové pomoci se zapojilo do pomoci obyvatelům tohoto uprchlického tábora již v uplynulém roce ve spolupráci s partnerskou Luterskou světovou federací a za finanční podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR. Nejprve jsme pořídili vhodnější přístřeší pro 45 rodin, které pobyt v provizorních podmínkách tábora obzvláště ohrožuje a které jsou z různých důvodů zranitelnější než ostatní. Nejčastějším z těchto důvodů byla přítomnost malých dětí, těhotných žen, starých či nemocných lidí v rodině. Tyto rodiny byly doporučeny tzv. správci ulic, což jsou uprchlíci zvolení ostatními obyvateli tábora a pověření spravováním a zastupováním jednotlivých čtvrtí v táboře. Vzhledem k tomu, že se tábor nachází v poušti, život jeho obyvatelům velmi komplikuje všudypřítomný prach, veliké výkyvy teplot a v určitých obdobích i nárazové prudké deště. Stany jsou proto jako trvalé obydlí naprosto nedostatečné. V zimním období je v nich velice chladno, snadno provlhají, tvoří se v nich kaluže a jen částečně brání vnikání nepříjemného prachu.
Jako vhodnější přístřeší byly vybrány obytné kontejnerové buňky. Ty byly Luterskou světovou federací objednány u místního jordánského výrobce Abu Moujeha, který ve veřejné soutěži, jíž se účastnilo celkem 11 firem, nabídl nejlepší cenu za odpovídající kvalitu (1 600 jordánských dinárů za jednu buňku). Během vánoc 2012 byly obytné buňky dovezeny do tábora a předány vybraným rodinám, pro které znamenaly velmi výrazné zkvalitnění podmínek života v táboře. Omm Yaser Al Hariri, pětapadesátiletá matka a babička, vyjádřila své pocity po přestěhování do obytné buňky takto: „Naše stany, ve kterých jsme žili před tím, než nám byla přidělena obytná buňka, ze všech stran profukoval vítr a zaplavovaly je nárazové deště. Jako stará žena jsem z toho byla nemocná, stejně jako naše děti. Matrace a přikrývky byly vždy studené a mokré. Od té doby, co jsme dostali obytnou buňku, se všechno změnilo.“

Chybí hlavně oblečení, obuv a střecha nad hlavou

Od doby, co se v Sýrii vyhrotil ozbrojený konflikt, veliké množství lidí uprchlo přes hranice do okolních zemí. Podle údajů OSN jejich celkový počet překročil již jeden milion, z něhož nyní téměř jedna třetina pobývá v Jordánsku. V současnosti žije v táboře Za’atari v severním Jordánsku již přes 60 000 lidí a denně jich další stovky až tisíce přicházejí. Je proto velice obtížné získat finanční prostředky pro zajištění základních podmínek pro všechny obyvatele tábora. Zatím se hlavním organizacím působícím v táboře včetně Humanitární komise OSN pro uprchlíky daří bez problémů zajišťovat stravu, nutné hygienické zázemí a zdravotnickou péči. Na další potřebné věci, jako je přístřeší, oděvy, obuv a další běžné věci denní potřeby, už se však finance často nedostávají.

Počet uprchlíků stále roste

V pomoci syrským uprchlíkům pokračujeme i v roce 2013. Vzhledem k tomu, že se v průběhu uplynulých měsíců počet uprchlíků v táboře zdvojnásobil a den ode dne stále vzrůstá, rozhodli jsme se v dalším období naplánovat takovou pomoc, která by pozitivně ovlivnila život většího množství lidí v táboře. Po rozsáhlejším průzkumu stávající situace, kterou provedla Luterská světová federace, jsme se zapojili a pokračujeme pro děti žijící v Za’atari v pořizování obuvi a oděvů, kterých je stále veliký nedostatek. V březnu jsme získali další finanční podporu Ministerstva zahraničních věcí a v průběhu následujících měsíců zakoupíme 4 100 párů dětských bot a 5 600 kusů dětských oděvů, které pak budou předány rodinám dětí.

Jsme moc rádi, že k vyhlášení dobrovolné sbírky Synodní rady ČCE došlo a že ji mnozí štědře podpořili, neboť díky ní mohla být poskytnuta bezodkladná pomoc právě ve chvíli, kdy ji ohrožené rodiny obzvláště potřebovaly.

Anna Jiříčková, Zahraniční projekty
Diakonie ČCE – Středisko humanitární a rozvojové pomoci
www.hrp.diakonie.cz

Sursum corda – Velkomoravský chorál

Český bratr 4/2013.

 

Velkomoravský chorál v hlaholici

Již na počátku křesťanství vznikaly v naší zemi specifické bohoslužebné zpěvy, spojené s konkrétními událostmi či situacemi, kterými církev a společnost procházely. Na mnohé z nich se pozapomnělo. Dnešní církev používá jen malý zlomek z velkého počtu písní, chorálů a forem liturgického zpěvu z minulých dob. Každá doba přinášela nové zpěvy, jež nahrazovaly ty staré. Záznamy starých zpěvů, pokud se dochovaly v rukopisech či kancionálech, jsou uloženy v knihovnách, v archivech či jiných depozitářích. Zde jsou k dispozici badatelům a nadšeným hledačům hudebně-liturgických pokladů. Někdy se stane, že dojde ke znovunalezení a následnému zpracování zajímavého chorálu. Takový nález nám může posloužit jako podnět k liturgické obnově, a zároveň jako historický dokument, který nám sděluje důležitý odkaz. Těší nás, že Jiří Pavlica, autor hudebního zpracování nám poskytnul hudební zápis a souhlasí s jeho šířením u příležitosti letošních oslav, kdy si připomínáme 1150 let od příchodu významných misionářů a do jisté míry i reformátorů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.

Přímluvná modlitba Cyrila a Metoděje

Text tohoto chorálu sahá do doby začátku křesťanství u nás. Je v něm vyjádřena prosba za ochranu země a lidu v neklidných dobách. Autorství je připisováno Cyrilu a Metodějovi nebo sv. Gorazdovi, jednomu z žáků školy moravských věrozvěstů. Jde o modlitbu, jež je součástí tzv. všední mše a pochází z tzv. Kyjevských listů. Ty tvoří sedm pergamenových listů, které obsahují deset mešních formulářů s 38 modlitbami. Je to nejstarší zachovaná mešní literární památka z přelomu 9. a 10. století. Tyto mešní knížky (libelli missae) nebyly hotové bohoslužebné knihy, ale spíše texty, které si misionáři sestavovali podle svých pastorálních potřeb. V praxi tyto formule pravděpodobně doplňovaly římské liturgické texty. Označení listů „Kyjevské“ je spojeno s jejich objevením I. I. Szreznevským roku 1874 v kyjevské Duchovní akademii, kam se dostaly v polovině 19. století z Jeruzaléma. Jsou napsané velmi archaickým jazykem, nejstarším typem písma okrouhlé hlaholice, která je nejbližší prvotní hlaholici, používané Cyrilem a Metodějem. Jak některé specifické pojmy (velkomoravismy), tak i charakter modliteb je spojený s římskými (nikoliv byzantskými) zvyklostmi. Proto se usuzuje, že jejich původ je z Velké Moravy.

Autentické zhudebnění Jiřího Pavlici

Jak nápěv, tak i hudební zpracování vyhotovil Jiří Pavlica podle dobových specifických zákonitostí. Nápěv je zapsán v dórské tónině, ovšem obsahuje také aiolské znaky (snížený 6. stupeň). Jak dórská, tak i aiolská tónina bývají často používané k prosebným textům. Tato dvojí kombinace tónin umocňuje charakter naléhající lkající prosby o záchranu etnické a křesťanské identity lidu. Ve třetí frázi dochází k posunu tonálního centra z tónu d na g. V tomto modulačním úseku se melodie dotkne dalšího aiolského sníženého 6. stupně. Po repetici následuje krátký úsek (přel. „nevydej našeho cizím“) ve frygickém modu, což je modus používaný pro truchlení, ale zde vyznívá jako hlasité volání (viz CD Hradišťanu Ozvěny duše). Postupně se melodický průběh zklidňuje a dostává do původního modu. Vícehlasé zpracování využívá kromě starobylé techniky statického organa, typického pro byzantské zpěvy, také organum paralelní, jež dodá slovům ostřejší obrysy. Díky tomuto zpracování se chorál může nonmuzeálně užívat v církevním prostředí, třeba jako předzpěv k přímluvám.

Znějící symbol

Chorál ve staroslověnštině vyjadřuje tehdejší obavy a strach před nadvládou pohanů a cizích uzurpátorů. Byla to těžká doba. Nedovedeme si představit, jakým překážkám museli čelit Cyril a Metoděj nejen vůči pohanským živlům, ale také uvnitř církve, když prosazovali slovanskou liturgii, či když Metoděj a jeho žáci čelili všelijakým pomluvám; „Metoděj (tím že slouží ve slovanském jazyce) se oddává bludu a ne výstavbě víry, sváru a ne míru“ (list papeže Štěpána II. Svatoplukovi z roku 885). Dnes žijeme v jiném světě, máme jiné starosti. Církev je součástí svobodné země, kde většina lidí se nehlásí ke křesťanství. Otázky týkající se existence a budoucnosti církve mají dnes jiný kontext, ale zápasy a konfrontace se současnými jevy, jež ohrožují fungování církve, jsou stále aktuální. Velkomoravský chorál nám dnes může být „znějícím symbolem“, připomínajícím liturgický jazyk i kulturu první etapy křesťanství na Moravě, a jako takový může zapůsobit na lidi, kterým tento typ zpěvu umožní (třeba jen momentální) hluboký duchovní zážitek. Takový chorál je živou připomínkou, zamyšlením a vede k pobožnosti.

Ladislav Moravetz

Velkomoravský chorál v podání Hradišťanu ke shlédnutí na
http://www.youtube.com/watch?v=Ji83Swbysqg

Pro děti: Biblický zvěřinec – Velbloud

Český bratr 4/2013.

Co dělat s čokoládou v krabici?

Anežka dostala k velikonocům hodně různých čokoládových vajíček a jiných dobrot. Má je v krabici ve skříni a šetří si je. Vždycky sní jen kousek. A radši sama, aby nemusela nabízet.
Jednou je u ní na návštěvě kamarádka Míša. Má taky ráda čokoládu a moc jí k velikonocům nedostala.
Anežko, dej mi taky…
Ale to mi zbude jen málo…
Ale přece jen Míše dá jedno čokoládové vajíčko. Vlastně toho zas tak moc neubylo.

Víš, jak to bylo s tím velbloudem? Ptá se večer Anežky maminka.
Velbloudem?
Jeden obchodník jel prodávat do města zboží. Vezl ho naložené na velbloudovi, krásné koberce a ozdobné látky. Přijeli k hradbám města, dovnitř se vcházelo bránou. Té bráně se říkalo Ucho jehly. Tak byla úzká a nízká. A velbloud naložený vším drahým zbožím se nemohl do té brány dostat. Jak to uděláme? Přemýšlel obchodník. Budu muset část zboží sundat.
Tak sundaval. Až když sundal všechno, skrčený velbloud prošel branou.

Snažila ses, Anežko, někdy projít malou branou? Malými dveřmi?
Představ si, že takovou branou chceš přijít k lidem a taky k Pánu Bohu. Ale do té brány se vejdeš jenom, když toho neponeseš moc s sebou. Když se rozdělíš o věci, které máš, s těmi, kdo je taky potřebují, nebo by jim udělaly radost. Když jsi dala Míše nějakou svoji čokoládu, otevírá se ti brána. Budete větší kamarádky. A budeš i blíž k Pánu Bohu.
Pán Ježíš říkal, že snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.

Velbloud v Bibli

V biblických dobách byl velbloud znám v Palestině v dvou odrůdách: jako pomalé tažné zvíře a pak velbloud „rychlonohý“, který byl užitečný ve válce.
Velbloud byl cenným dopravním a přepravním prostředkem. Byl drahý, vlastnili ho pouze bohatí. U národů sousedících s Izraelci bylo jmění vůbec odhadováno „na velbloudy“. Třeba Jób měl před nemocí 3 000 velbloudů, poté, když se znovu vzmohl, jich měl 6 000.
Velbloud je vybaven na pohyb v poušti, má nohy uzpůsobeny pro chůzi v písku a chemicky je schopen spalovat tuk v hrbech a vytvářet tak vodu. Nicméně pít potřebuje. Napít velbloudům dala například Rebeka, budoucí nevěsta Izákova. A takový velbloud vypije najednou třeba 150 litrů vody.
Šat z velbloudí srsti na sobě nosil Jan Křtitel.

Když Ježíš mluví o velbloudu procházejícím uchem jehly, jde o příklad něčeho, co je z lidského pohledu nemožné. Velbloud je zkrátka to největší myslitelné zvíře.
A ještě něco: můžete si zkusit velbloudí chůzi: levá ruka, levá noha, pravá ruka, pravá noha.

Doporučujeme:
BUTTERWORTH, Nick; INKPEN, Mick. Ježíšova podobenství Praha: Kalich 2005
Osm podobenství převyprávěných stručně, vtipně, s veselými ilustracemi. Toho naloženého velblouda tam také najdete.

Lenka Ridzoňová, kresba Tomáše Tichého

Milan Balabán: Kořeny a květy biblických pojmů

Český bratr 4/2013.

Nenechte zhubnout duši!
Líbáním se vyjadřuje úcta. Proto „v běžném životě i milostných hrách nezapomeň na vysokou úctu k tomu, s nímž jednáš.“

A co je to sen?
„Někdy se probudíš a za oknem ti sedí hladový pták, a ty nevíš, zdali se ti jen nezdál, víš jen, že tvá ruka má být štědrá.“
„Stvoření jako naprosto nové otevírání oken k příští lidské budoucnosti. Evangelium jako šik Božích poslů. Návrat k Bohu jako návrat k sobě samému. Protože věrností vůči Božímu vysvobození a účinné péči o ohrožené získává člověk svou vlastní totožnost.“

Na sklonku roku 2012 se na (pomyslném) pultu nakladatelství Eman objevila nová knížka Milana Balabána Kořeny a květy biblických pojmů. Už název napovídá, že biblické pojmy nechtějí zůstat suché a nehybné. Působením starozákoníka a básníka Balabána rozkvétají. Ukazují se v celé své kráse, či hrůznosti.
Třeba pojem hřích. Je to „černá díra lidských možností, je to latentní zlo číhající jako zvíře na prahu našeho domova…“
Pojem nejen kvete svými důsledky, ale má kořeny, odněkud se bere, z něčeho čerpá sílu, pod povrchem jsou skryté souvislosti, které se v Balabánových textech odkrývají. „Hřích jako scestnost a rebelie proti Pravdě. Svědomí jako citlivá tykadla víry.“

Milan Balabán má rád jazyk. Hraje si s ním, používá neotřelé výrazy a někdy sám vytváří výraz nový. Občas do slova vloží pomlčku nebo závorku a pojem tak čtenáři nasvítí z jiné strany. (např. slovo znovení v kapitole Stvoření – proznívání nového do lidského živo-bytí)

Struktura jednotlivých kapitol je obdobná. Nejprve vysvětlení pojmu, jak je to hebrejsky, řecky a latinsky, kde a v jakých souvislostech se slovo nachází v Bibli, někde Balabán zkoumá i vody vzdálenější (teologie, filozofie, jiná náboženství, dějiny…).
Po vysvětlení pojmu následují rady, co s tím. Zde autor přechází do osobnějšího tónu, promlouvá čtenáři do duše, provokuje, napomene, ale taky pohladí a povzbudí. Nakopne. Aktualizuje, vytáhne slovo na světlo dne(ška).

Autor nabízí možnost číst kapitoly odzadu – nejdříve číslované rady ve druhé části a od nich se vrátit k teoretickému úvodu. Při pozorování přírody je to ostatně podobné: nejprve vnímáme rozkvetlý (nebo uschlý) strom, to je to nahoře, viditelné prvním pohledem. A od toho, co vidíme, můžeme postupovat hlouběji, ptát se, odkud strom bere sílu nést ovoce, jak souvisí se stromy (pojmy) okolo…

Kniha je výběrem textů z cyklu Pro homine, který v letech 2005–2011 psal Milan Balabán do časopisu Protestant. Odtud je vybral Jáchym Gondáš.
Jako je strom oživen květy, rozkvete kniha ilustracemi. Zde jsou to linoryty Jany a Petra Tureckých, možná na nich poznáte i některé českobratrské evangelíky.

„Varujme se hubnutí duše. Ztuberkulóznění našeho života, zrezivění své zbožnosti. Věřme, že Bůh nám, vyvedencům z Domu strázní, dá včas po chlebíku a sem tam i po křepelce. Učme se střídmosti, uměřenosti, pěstujme své zdraví a buďme – konečně – vděčni. Jinak nás sežerou démoni!“

Lenka Ridzoňová