Český bratr 4/2013.

Co dělat s čokoládou v krabici?

Anežka dostala k velikonocům hodně různých čokoládových vajíček a jiných dobrot. Má je v krabici ve skříni a šetří si je. Vždycky sní jen kousek. A radši sama, aby nemusela nabízet.
Jednou je u ní na návštěvě kamarádka Míša. Má taky ráda čokoládu a moc jí k velikonocům nedostala.
Anežko, dej mi taky…
Ale to mi zbude jen málo…
Ale přece jen Míše dá jedno čokoládové vajíčko. Vlastně toho zas tak moc neubylo.

Víš, jak to bylo s tím velbloudem? Ptá se večer Anežky maminka.
Velbloudem?
Jeden obchodník jel prodávat do města zboží. Vezl ho naložené na velbloudovi, krásné koberce a ozdobné látky. Přijeli k hradbám města, dovnitř se vcházelo bránou. Té bráně se říkalo Ucho jehly. Tak byla úzká a nízká. A velbloud naložený vším drahým zbožím se nemohl do té brány dostat. Jak to uděláme? Přemýšlel obchodník. Budu muset část zboží sundat.
Tak sundaval. Až když sundal všechno, skrčený velbloud prošel branou.

Snažila ses, Anežko, někdy projít malou branou? Malými dveřmi?
Představ si, že takovou branou chceš přijít k lidem a taky k Pánu Bohu. Ale do té brány se vejdeš jenom, když toho neponeseš moc s sebou. Když se rozdělíš o věci, které máš, s těmi, kdo je taky potřebují, nebo by jim udělaly radost. Když jsi dala Míše nějakou svoji čokoládu, otevírá se ti brána. Budete větší kamarádky. A budeš i blíž k Pánu Bohu.
Pán Ježíš říkal, že snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.

Velbloud v Bibli

V biblických dobách byl velbloud znám v Palestině v dvou odrůdách: jako pomalé tažné zvíře a pak velbloud „rychlonohý“, který byl užitečný ve válce.
Velbloud byl cenným dopravním a přepravním prostředkem. Byl drahý, vlastnili ho pouze bohatí. U národů sousedících s Izraelci bylo jmění vůbec odhadováno „na velbloudy“. Třeba Jób měl před nemocí 3 000 velbloudů, poté, když se znovu vzmohl, jich měl 6 000.
Velbloud je vybaven na pohyb v poušti, má nohy uzpůsobeny pro chůzi v písku a chemicky je schopen spalovat tuk v hrbech a vytvářet tak vodu. Nicméně pít potřebuje. Napít velbloudům dala například Rebeka, budoucí nevěsta Izákova. A takový velbloud vypije najednou třeba 150 litrů vody.
Šat z velbloudí srsti na sobě nosil Jan Křtitel.

Když Ježíš mluví o velbloudu procházejícím uchem jehly, jde o příklad něčeho, co je z lidského pohledu nemožné. Velbloud je zkrátka to největší myslitelné zvíře.
A ještě něco: můžete si zkusit velbloudí chůzi: levá ruka, levá noha, pravá ruka, pravá noha.

Doporučujeme:
BUTTERWORTH, Nick; INKPEN, Mick. Ježíšova podobenství Praha: Kalich 2005
Osm podobenství převyprávěných stručně, vtipně, s veselými ilustracemi. Toho naloženého velblouda tam také najdete.

Lenka Ridzoňová, kresba Tomáše Tichého