Český bratr 4/2013.

Nenechte zhubnout duši!
Líbáním se vyjadřuje úcta. Proto „v běžném životě i milostných hrách nezapomeň na vysokou úctu k tomu, s nímž jednáš.“

A co je to sen?
„Někdy se probudíš a za oknem ti sedí hladový pták, a ty nevíš, zdali se ti jen nezdál, víš jen, že tvá ruka má být štědrá.“
„Stvoření jako naprosto nové otevírání oken k příští lidské budoucnosti. Evangelium jako šik Božích poslů. Návrat k Bohu jako návrat k sobě samému. Protože věrností vůči Božímu vysvobození a účinné péči o ohrožené získává člověk svou vlastní totožnost.“

Na sklonku roku 2012 se na (pomyslném) pultu nakladatelství Eman objevila nová knížka Milana Balabána Kořeny a květy biblických pojmů. Už název napovídá, že biblické pojmy nechtějí zůstat suché a nehybné. Působením starozákoníka a básníka Balabána rozkvétají. Ukazují se v celé své kráse, či hrůznosti.
Třeba pojem hřích. Je to „černá díra lidských možností, je to latentní zlo číhající jako zvíře na prahu našeho domova…“
Pojem nejen kvete svými důsledky, ale má kořeny, odněkud se bere, z něčeho čerpá sílu, pod povrchem jsou skryté souvislosti, které se v Balabánových textech odkrývají. „Hřích jako scestnost a rebelie proti Pravdě. Svědomí jako citlivá tykadla víry.“

Milan Balabán má rád jazyk. Hraje si s ním, používá neotřelé výrazy a někdy sám vytváří výraz nový. Občas do slova vloží pomlčku nebo závorku a pojem tak čtenáři nasvítí z jiné strany. (např. slovo znovení v kapitole Stvoření – proznívání nového do lidského živo-bytí)

Struktura jednotlivých kapitol je obdobná. Nejprve vysvětlení pojmu, jak je to hebrejsky, řecky a latinsky, kde a v jakých souvislostech se slovo nachází v Bibli, někde Balabán zkoumá i vody vzdálenější (teologie, filozofie, jiná náboženství, dějiny…).
Po vysvětlení pojmu následují rady, co s tím. Zde autor přechází do osobnějšího tónu, promlouvá čtenáři do duše, provokuje, napomene, ale taky pohladí a povzbudí. Nakopne. Aktualizuje, vytáhne slovo na světlo dne(ška).

Autor nabízí možnost číst kapitoly odzadu – nejdříve číslované rady ve druhé části a od nich se vrátit k teoretickému úvodu. Při pozorování přírody je to ostatně podobné: nejprve vnímáme rozkvetlý (nebo uschlý) strom, to je to nahoře, viditelné prvním pohledem. A od toho, co vidíme, můžeme postupovat hlouběji, ptát se, odkud strom bere sílu nést ovoce, jak souvisí se stromy (pojmy) okolo…

Kniha je výběrem textů z cyklu Pro homine, který v letech 2005–2011 psal Milan Balabán do časopisu Protestant. Odtud je vybral Jáchym Gondáš.
Jako je strom oživen květy, rozkvete kniha ilustracemi. Zde jsou to linoryty Jany a Petra Tureckých, možná na nich poznáte i některé českobratrské evangelíky.

„Varujme se hubnutí duše. Ztuberkulóznění našeho života, zrezivění své zbožnosti. Věřme, že Bůh nám, vyvedencům z Domu strázní, dá včas po chlebíku a sem tam i po křepelce. Učme se střídmosti, uměřenosti, pěstujme své zdraví a buďme – konečně – vděčni. Jinak nás sežerou démoni!“

Lenka Ridzoňová