Český bratr 4/2013.

 

Již na počátku křesťanství vznikaly v naší zemi specifické bohoslužebné zpěvy, spojené s konkrétními událostmi či situacemi, kterými církev a společnost procházely. Na mnohé z nich se pozapomnělo. Dnešní církev používá jen malý zlomek z velkého počtu písní, chorálů a forem liturgického zpěvu z minulých dob. Každá doba přinášela nové zpěvy, jež nahrazovaly ty staré. Záznamy starých zpěvů, pokud se dochovaly v rukopisech či kancionálech, jsou uloženy v knihovnách, v archivech či jiných depozitářích. Zde jsou k dispozici badatelům a nadšeným hledačům hudebně-liturgických pokladů. Někdy se stane, že dojde ke znovunalezení a následnému zpracování zajímavého chorálu. Takový nález nám může posloužit jako podnět k liturgické obnově, a zároveň jako historický dokument, který nám sděluje důležitý odkaz. Těší nás, že Jiří Pavlica, autor hudebního zpracování nám poskytnul hudební zápis a souhlasí s jeho šířením u příležitosti letošních oslav, kdy si připomínáme 1150 let od příchodu významných misionářů a do jisté míry i reformátorů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.

Přímluvná modlitba Cyrila a Metoděje

Text tohoto chorálu sahá do doby začátku křesťanství u nás. Je v něm vyjádřena prosba za ochranu země a lidu v neklidných dobách. Autorství je připisováno Cyrilu a Metodějovi nebo sv. Gorazdovi, jednomu z žáků školy moravských věrozvěstů. Jde o modlitbu, jež je součástí tzv. všední mše a pochází z tzv. Kyjevských listů. Ty tvoří sedm pergamenových listů, které obsahují deset mešních formulářů s 38 modlitbami. Je to nejstarší zachovaná mešní literární památka z přelomu 9. a 10. století. Tyto mešní knížky (libelli missae) nebyly hotové bohoslužebné knihy, ale spíše texty, které si misionáři sestavovali podle svých pastorálních potřeb. V praxi tyto formule pravděpodobně doplňovaly římské liturgické texty. Označení listů „Kyjevské“ je spojeno s jejich objevením I. I. Szreznevským roku 1874 v kyjevské Duchovní akademii, kam se dostaly v polovině 19. století z Jeruzaléma. Jsou napsané velmi archaickým jazykem, nejstarším typem písma okrouhlé hlaholice, která je nejbližší prvotní hlaholici, používané Cyrilem a Metodějem. Jak některé specifické pojmy (velkomoravismy), tak i charakter modliteb je spojený s římskými (nikoliv byzantskými) zvyklostmi. Proto se usuzuje, že jejich původ je z Velké Moravy.

Autentické zhudebnění Jiřího Pavlici

Jak nápěv, tak i hudební zpracování vyhotovil Jiří Pavlica podle dobových specifických zákonitostí. Nápěv je zapsán v dórské tónině, ovšem obsahuje také aiolské znaky (snížený 6. stupeň). Jak dórská, tak i aiolská tónina bývají často používané k prosebným textům. Tato dvojí kombinace tónin umocňuje charakter naléhající lkající prosby o záchranu etnické a křesťanské identity lidu. Ve třetí frázi dochází k posunu tonálního centra z tónu d na g. V tomto modulačním úseku se melodie dotkne dalšího aiolského sníženého 6. stupně. Po repetici následuje krátký úsek (přel. „nevydej našeho cizím“) ve frygickém modu, což je modus používaný pro truchlení, ale zde vyznívá jako hlasité volání (viz CD Hradišťanu Ozvěny duše). Postupně se melodický průběh zklidňuje a dostává do původního modu. Vícehlasé zpracování využívá kromě starobylé techniky statického organa, typického pro byzantské zpěvy, také organum paralelní, jež dodá slovům ostřejší obrysy. Díky tomuto zpracování se chorál může nonmuzeálně užívat v církevním prostředí, třeba jako předzpěv k přímluvám.

Znějící symbol

Chorál ve staroslověnštině vyjadřuje tehdejší obavy a strach před nadvládou pohanů a cizích uzurpátorů. Byla to těžká doba. Nedovedeme si představit, jakým překážkám museli čelit Cyril a Metoděj nejen vůči pohanským živlům, ale také uvnitř církve, když prosazovali slovanskou liturgii, či když Metoděj a jeho žáci čelili všelijakým pomluvám; „Metoděj (tím že slouží ve slovanském jazyce) se oddává bludu a ne výstavbě víry, sváru a ne míru“ (list papeže Štěpána II. Svatoplukovi z roku 885). Dnes žijeme v jiném světě, máme jiné starosti. Církev je součástí svobodné země, kde většina lidí se nehlásí ke křesťanství. Otázky týkající se existence a budoucnosti církve mají dnes jiný kontext, ale zápasy a konfrontace se současnými jevy, jež ohrožují fungování církve, jsou stále aktuální. Velkomoravský chorál nám dnes může být „znějícím symbolem“, připomínajícím liturgický jazyk i kulturu první etapy křesťanství na Moravě, a jako takový může zapůsobit na lidi, kterým tento typ zpěvu umožní (třeba jen momentální) hluboký duchovní zážitek. Takový chorál je živou připomínkou, zamyšlením a vede k pobožnosti.

Ladislav Moravetz

Velkomoravský chorál v podání Hradišťanu ke shlédnutí na
http://www.youtube.com/watch?v=Ji83Swbysqg