(ČB 3/2014) Zdeněk Bárta (1949) začínal jako farář v Chotiněvsi, po pěti letech ztratil státní souhlas k práci duchovního za podepsání Charty 77. Osm let se živil jako odečítač vodoměrů. Pak byl farářem opět v Chotiněvsi, po revoluci zakládal Občanské fórum v Litoměřicích, zasedal dva roky v České národní radě, byl u počátků litoměřické Diakonie a v letech 2004–2010 byl senátorem. Nyní je farářem v Litoměřicích a zástupcem ředitelky místní Diakonie. Pokračování textu
Demokracie v praktickém životě. Není moci, leč od Boha
(ČB 3/2014) Král Saul byl prvním demokraticky zvoleným izraelským politikem. Nakonec jej zničilo to, že ve svém rozhodování stále naslouchal hlasu lidu: Když se lid bál Goliáše, bál se ho i Saul. Když vycítil, že by si lid rád nechal kořist z tažení proti Amálekovi, která měla být zničena jako klatá, nechal jim kořist. Když se lidu nechtělo před bitvou čekat s obětí na kněze Saula a už se začínal rozcházet zase domů, Saul pod tlakem hlasu lidu sám obětoval, sám sebe vysvětil na kněze.
David, který byl zvolen mnohem méně zřetelnou většinou, vlastně spíše menšinou judského kmene a k moci se dostal až sérií vyjednávání a kompromisů Pokračování textu
Otázka na tělo: O čem by neměl rozhodovat hlas lidu?
(ČB 3/2014)
Erazim Kohák, filozof a ekolog
Hlas lidu je v demokracii jedním z hlasů poradních; rozhodnutí vycházejí z mnohovrstevné dohody hlasu lidu, hlasu zastupitelských sborů, hlasu příslušných soudů, hlasu tradice. Když rozhoduje jeden hlas, je to vždy diktatura, i když je to „hlas lidu“ – viz diktaturu proletariátu u komunistů, diktaturu „národa“ (čti, des Volkes) u nacionalistů. Demokracie vychází z diskuse mnoha hlasů, ne z prohlášení hlasu jednoho. Pokračování textu
Farářský kurz: Povedlo se! Mnozí vyložili karty na stůl
(ČB 3/2014) Po loňské „Kráse“ bylo letošní „Quo vadis ČCE?“ (Kam kráčíš ČCE?) teprve druhým kurzem za posledních osm let, který mi udělal opravdu radost; těším se tedy i na příští rok. V úterý a ve středu, kdy jsem se kurzu účastnil, se nemluvilo o úplně nových a neznámých věcech, přednášky nám však umožnily přemýšlet o tom, co už „nějak známe“, důkladněji. Letošní kurz se mi zdál být účinným lékem na povrchnost a přezíravost, neřesti naší církve, které bychom, jak soudím, měli řešit dříve než problémy zdánlivě akutnější. Pokračování textu