(ČB 6/2014) Byla jsem na knihu známého historika a věřícího křesťana Paula Johnsona zvědavá. Jak popíše postavu historickou, která ale není někým dávno zemřelým? V úvodu autor píše, že jeho cílem je stručnost a jasnost, jeho touhou je zprostředkovat radost a posilu, jichž se mu dostalo, když šel v Ježíšových stopách.
Pro koho Johnson píše? Pokud je kniha určena člověku, který o Bibli a o Ježíši (skoro) nic neví, je zde příliš mnoho biblických odkazů, naopak je-li kniha určena člověku věřícímu, zdá se mi příliš zjednodušující. Pokračování textu
Řečmíst, kde se scházíme – Lavice
(ČB 5/2014) Když je kázání dlouhé, nudné nebo než začnou bohoslužby, můžeme třeba přemýšlet o věcech, které nás v kostele obklopují.
Když kázal apoštol Pavel, sedělo se i na oknech. Však také Eutychos, obtížen hlubokým snem, pak spadl z třetího poschodí (Sk 20,9). Pokračování textu
Akce a reakce. Dějiny se opakují
(ČB 5/2014) Když se s odstupem podíváme na onen čas před Velkou válkou, hranice pokroku a zpátečnictví, akce a reakce, se jeví jasná – jako se z dálky jeví jasné všechno. Pokrok, to je anarchista s bombou, reakce, to je starý monarcha a jeho knížata.
Anarchisté a monarchisté
Devatenácté století lze chápat jako reakci na Francouzskou revoluci. V roce 1814 si na Vídeňském kongresu pod vedením Klemense Metternicha mocnosti rozdělily Evropu Pokračování textu
Ondřej Kobza: Jsem idealista, který se drží při zemi
(ČB 5/2014) Ondřej Kobza bývá často označován za kulturního aktivistu, který oživuje veřejný prostor. Zní to trochu jako klišé, která on sám nemá moc rád. Jak ale jinak shrnout pod jednoho společného jmenovatele všechny jeho počiny? Tento bývalý student Evangelické teologické fakulty UK provozuje v Praze kavárny, Pokračování textu