(ČB 5/2021) Je jednoduché i složité psát o době, kterou z poloviny postihla mimořádná opatření, takže mnohé plánované aktivity seniorátního výboru se nemohly uskutečnit, hodně akcí seniorátních odborů bylo zrušeno a dost plánovaných setkání ve sborech se konat nemohlo. Namísto toho ovšem nastoupily jiné formy práce, o kterých nelze říct, že by byly jen náhradní. Byli jsme odkázáni na internet a ukazuje se, že náš akční rádius je na sborových stránkách či na facebooku vlastně větší, než je v běžně v našich kostelech a modlitebnách. Nebojte se, nechci u téhle formy zůstat a na návrat do kostelů a modliteben, do stavu normálního setkávání tváří v tvář se těším. Jen si myslím, že bychom ten
internet neměli už opouštět. S institucí sborů a církve to sice nemá příliš co společného. Přes internet neuděláte sbírku, ledaže byste své stránky zpoplatnili. Ale to by zas nebyla sbírka. Zdá se prostě, že internet je taková novověká Agora, na které nám sluší kázat bez jakéhokoli vypočítávání, jak se nám to vyplatí, či nevyplatí.
Pokračování textu →