(ČB 5/2021) V letech 2018–2019 prošel kostel v Hodslavicích na Novojičínsku zajímavou rekonstrukcí, která patří k tomu nejlepšímu, co bylo v evangelické církvi v posledních letech realizováno. Strohá protestantská zbožnost dnes dobře ladí s jednoduchou a střídmou architekturou. Místní evangelíci se odvážili radikální změny – modernizace interiéru v ceně cca 4 milionů korun. Zdařilou moderní architekturu ocenil i architektonický portál www.archiweb.cz či časopis Echo. Za zmínku stojí výhra Národní ceny za architekturu v kategorii interiér, nominace na českou cenu za architekturu a nově i publikace v knize Možnosti vesnice.
Hodslavický kostel byl postaven roku 1813 pro jeden z nejstarších evangelických farních sborů na Moravě na místě původního dřevěného kostelíka, který byl poškozen při vichřici. Dřevo z kostela bylo ale využito pro stavbu místní fary. Zdejší nejslavnější rodák je František Palacký, jehož rodina patřila k místním evangelíkům, kteří tvořili více než polovinu obyvatel obce. Nově vzniklý sbor se po tolerančním patentu přihlásil k augsburské konfesi, proto měl kostel již od počátku frontální jednolodní dispozici. Evangelický kostel spolu s rodným domem Františka Palackého a dřevěným kostelem sv. Ondřeje z 15. století dnes tvoří na malém prostoru přirozené centrum obce.
Rekonstrukce kostela byla dokončena u příležitosti jeho dvoustého výročí, během své historie byl pak několikrát upravován. Kromě současné úpravy sakrálního prostoru se nejvíce změnil jeho vzhled v polovině 19. století, ještě před vydáním protestantského patentu, kdy byla přistavěna věž. Tento patent, jehož 160. výročí jsme si nedávno připomněli (8. dubna), umožnil konec pouhé „tolerance“ nekatolíků a zrušení stavebních omezení pro evangelické kostely i otevření prostoru pro veřejné působení církve. Proměna a rekonstrukce interiéru se pak uskutečnila i na začátku padesátých let dle návrhu celocírkevního architekta Bohumila Bareše, jak o tom svědčí i fotografie na obálce Českého bratra z r. 1952.
Současný návrh z architektonického studia Objektor Václava Šuby a Jakuba Červenky za spolupráce Kamila Mrvy zdůrazňuje tektoniku kostela a odhmotňuje prostor od rušivých vrstev. Jsou odstraněny nevhodné barevnosti i materiály a nahrazeny jednotnou bílo-šedou výmalbou a podlahou z masivního dřeva a pískovce. Na tomto pozadí vynikly pečlivě restaurované symboly a detaily – od kvalitního dubového mobiliáře z padesátých let po drobné fresky či vitráže i návazné plochy exteriéru. Přehlednost prostoru je zdůrazněna novou koncepcí osvětlení. Navržené prvky mají současný design, ale materiálově navazují na odkaz vybavení kostela. Na bílé výmalbě na začátku klenby presbytáře pak krásně vynikl první verš z žalmu 107 a znak vítězného beránka.
Přestavba interiéru vyřešila i technické problémy s odvodem vlhkosti a vytápění kostela. Proměnou pak prošlo i prostorové uspořádání kostela. Nový tvar pódia v presbytáři a odstranění lavice pro faráře umožňují víceúčelové užití prostoru pro všechny sakrální i kulturní aktivity, které jsou nedílnou součástí dnešního života farního sboru. Odstraněn byl oltářní stůl i s křížem a nahrazen novým stolem Páně; zvýrazněna je tak charakteristická vitráž v čele kostela. Odstranění kříže bez krucifixu, typického prvku interiéru luterských kostelů, bylo vhodné kvůli architektonickému sjednocení prostoru. Je ale trochu škoda, že tak zmizela liturgická návaznost na augsburskou konfesi. Ta, jako menšinová, byla v prostředí ČCE po sjednocení v roce 1918 poněkud potlačena. Současný interiér tak odpovídá spíše strohé kalvínské a bratrské zbožnosti, což je snad jediná věc, která by se rekonstrukci dala vytknout. Na kruchtě ale vzniká malé muzeum na místě varhan, které musely být kvůli špatnému technickému stavu odstraněny a bude zde vystaven mobiliář, sloužící ke studiu a archivaci fragmentů kostela i dokumentů z obce a nahrazující ztracenou hodslavskou kroniku. Luterská historie sboru tak snad nebude zapomenuta a bude v církví, které dává důraz na svobodu menšin, žít svým životem i dále. V této souvislosti můžeme ještě připomenout, že pro Českého bratra sbory s původní luterskou liturgií dobře popsala v číslech časopisu z roku 2012 Eliška Baťová.
Důležitou částí rekonstrukce byly úvahy o možnosti výstav, které přivedou do kostela lidi, kteří by jinak nepřišli. Expozice vznikají na míru prostoru. Rekonstrukce stávajících staveb vytváří jeden z obrazů naší církve. V Hodslavicích chtějí své zkušenosti sdílet s ostatními sbory, které řeší obdobná témata. K diskusi by měla sloužit plánovaná konference o využití církevních staveb, která se uskuteční, jakmile to pandemická situace umožní. Hosté z řad renomovaných architektů a (nejen) evangelických farářů budou prezentovat možnosti a zkušenosti s revitalizací církevních nemovitostí. Následovat bude volná diskuse s možností prohlídky kostela.
Jan Kirschner