Recenze

Pavla Smetanová: Příběhy z korfských uliček

1 komentář

(ČB 9/2019) Pavla Smetanová žije na ostrově Korfu už dvacet let. A jak sama říká, její zábavný manžel a dvě děti jí slouží jako neutuchající inspirace. Kdo zná její předchozí knížky, může srovnávat, třeba proměny řecké společnosti a přece stále stejnou laskavě poklidnou mentalitu ostrovanů, údiv nad pořádky v tamním školství, zdravotnictví či státní správě a vlídný nadhled při střetech s dětmi, u kterých je řecká puberta stejná jako česká.

První knížka Pavly Smetanové se jmenuje Sonjin deník a autorka v ní sarkasticky zachycuje svá mladá léta, kdy pracovala na různých místech světa jako delegátka cestovních agentur. V knížkách Příběhy z olivového ostrova a Pod cypřišem se sklenkou ouza se věnuje životu na ostrově – s humorem i vážně.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Slovo

Dětství vysoko v horách

1 komentář

(ČB 9/2019) Na dovolené ve slovenských Javorníkách jsme se sestrou potkaly šestašedesátiletou paní Zdenu, evangeličku, která nám vyprávěla příběh svého mládí. Narodila se v Československu roku 1953, ale spíš, když ji člověk poslouchal, řekl by, že je to příběh její prababičky. Dětství prožila vysoko v horách, na samotě, kde byly jen čtyři chalupy. Do nejbližší vesnice to bylo asi čtyři kilometry, což nebylo tak daleko, ale, jak jsme se sestrou zjistily, je to pěkný stoupák! Strmá cesta, občas má člověk co dělat, aby nesklouzl a neupadl; a to jsme šly za pěkného počasí, v létě, kdy cestičky byly suché…

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Slovo

Poslední slovo: Bezkonfesijní křesťanství

1 komentář

(ČB 9/2019) Když mi bylo patnáct, kroužil jsem kolem jedné půvabné spolužačky, a v jednom ze spousty našich rozhovorů jsem se jí taky zeptal, zda jí nevadí, že jsem křesťan, že chodím do kostela a částečně žiju ve společenství sboru (církve). Že to je nejapná otázka patnáctiletého puberťáka, to teď už vím. Ale protože slečna, příkladná beznabožka konce osmdesátých let, měla asi taky nějaké sympatie ke mně, bez váhání odpověděla, že vlastně taky věří, že si doma čte Bibli (to jsem jí nikdy nevěřil), ale že do kostela nechodí. Přívrženec bezkonfesijního křesťanství?

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Archiv 2019

Český bratr 7-8/2019. Téma: Co dává církev člověku do života?

Úvodník

 

Víra * církev * kostel

Jsi věřící? Chodíš do kostela? Jsi evangelík, nebo katolík? V které církvi jsi člen? Přihořívá, přihořívá. Od obecného, tedy zda člověk „v něco“ věří, až po členství v konkrétním společenství sboru.

Poslechněte si článek:

Co církev do života člověku dává? To jsme se snažili z několika úhlů pohledu v tomto letním dvojčísle nahlédnout. Má k tomu co říct teolog, ale také podnikatelé, kteří mají odpovědnost za firmu a své zaměstnance.

Jistě není náhoda, že mladí lidé, vyrostlí v církvi, jsou často předsedové tříd, angažují se v občanské společnosti nebo pracují jako dobrovolníci v nějaké neziskové organizaci či v Diakonii. Nedělní škola s biblickými příběhy a tvořivými aktivitami dává pevný základ a orientaci, sdružení mládeže přidává vzdělání, jistotu, sebevědomí, kultivuje schopnost vyjadřování i ohleduplnost při diskusi. A ještě motivuje mladé, aby se naučili hrát na kytaru a nestyděli se zpívat zplna hrdla. Až v dospělosti se pak projeví, že ohleduplnost a kultivovanost je velká devíza do života a čestnost a odpovědnost je v jakémkoli povolání k nezaplacení.

Jsou to všechno vklady, které můžeme možná získat i jinde, ale v církvi určitě, a vrchovatou měrou.

K času prázdnin a dovolených patří letní dvojčíslo Českého bratra. A k pohodě léta někde v altánu či v síti na zahradě trocha poezie. Tu najdete ke konci tohoto poněkud tlustšího vydání.

Milí čtenáři, příjemné léto, odpočinek i inspiraci vám přeje

Daniela Ženatá

 

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

MOJE CÍRKEV

DIAKONIE

SLOVO

RECENZE