(ČB 9/2019) Když mi bylo patnáct, kroužil jsem kolem jedné půvabné spolužačky, a v jednom ze spousty našich rozhovorů jsem se jí taky zeptal, zda jí nevadí, že jsem křesťan, že chodím do kostela a částečně žiju ve společenství sboru (církve). Že to je nejapná otázka patnáctiletého puberťáka, to teď už vím. Ale protože slečna, příkladná beznabožka konce osmdesátých let, měla asi taky nějaké sympatie ke mně, bez váhání odpověděla, že vlastně taky věří, že si doma čte Bibli (to jsem jí nikdy nevěřil), ale že do kostela nechodí. Přívrženec bezkonfesijního křesťanství?

Poslechněte si článek:

Bezkonfesijní křesťanství – na první pohled mi to zní jako divné spojení, něco jako „ohnivá voda“ nebo „vajíčková tlačenka“. Dnes stále aktuálnější religionistické hledání (post)moderních lidí zároveň ovšem také chápu. Hledání víry „v něco“, co zas není úplně bez „křesťanských hodnot“, ale tak úplně tradiční křesťanství to není. Zda ovšem bezkonfesijní křesťanství je tohle, nebo něco jiného, se nějak úplně neumím rozhodnout.

Slovo konfese, česky si překládám jako vyznání, mám spojeno s vyznáním víry nebo vin. Proto mi tak úplně nejde na rozum to spojení bezkonfesijní křesťanství. To se chce asi říct, že nevyznávám křesťanství, pak ale asi vyznávám něco jiného, nebo nevyznávám nic, ale nejsou na to lepší názvy?

Církev jako společenství, natož jako struktura, není dneska „in“. Ostatně také, jak praví jakýsi vtip, Ježíš přinesl evangelium (dobrou zprávu pro člověka) a vznikla církev. Zval Ježíš k něčemu, co bychom mohli nazvat „bezkonfesijní židovství“, když kázal na horách a všelijak ladil tradiční přikázání? (srv. Mt 5,27nn)

Církev jako společenství, natož jako struktura, není dneska in. A vůbec tradice nejsou „in“. Žijeme přece v době pokročilého individualismu a nezávislosti, kde každá tradice jenom zatěžuje. A přece nám tolik chybí. Není se o co opřít, když tonu a nevím si se svým individualismem a nezávislostí rady.

Je bezkonfesijní křesťanství skutečně jakási nízkokalorická neboli odlehčená forma křesťanství, s Biblí na nočním stolku, s Ježíšem v srdci, bez církevních struktur, bez společenství církve? A je to vůbec k něčemu?

Štěpán Brodský