Diakonie

Škola známá široko daleko. Rozhovor s ředitelkou diakonické školy v Merklíně Ivanou Kováčovou

1 komentář

(ČB 10/2019) Rodiny se kvůli téhle škole stěhují třeba i přes 100 kilometrů. Jako jedna z mála v České republice totiž dlouhodobě přijímá i žáky s těžkým autismem a dovede jim poskytnout vedle speciálního vzdělání i celodenní péči. Navštěvuje ji 114 dětí. Určitou formu autismu má více než polovina z nich, 80 % z nich nemluví a s učiteli komunikuje přes takzvaný výměnný obrázkový komunikační systém. Přesto tvoří společně s rodiči a zaměstnanci školy jedno velké společenství, jak vyplývá z rozhovoru s ředitelkou Ivanou Kováčovou.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Recenze

Pavel Hošek: Evangelium lesní moudrosti

1 komentář

(ČB 10/2019) Když jsem byla malá, jedna z mých milovaných knížek se jmenovala Tisíc malých dobrodružství. Z edice „SNDK“, Státní nakladatelství dětské knihy. Pamatuju si i jméno autora, byl to Miloš Zapletal. Přečetla jsem ji mockrát. A k mé radosti tohoto Miloše Zapletala najednou s láskou a s patřičným uznáním Pavel Hošek jmenuje ve své nové knížce. Je to totiž hlavní překladatel knih E. T. Setona do češtiny. (A ještě žije!) Kde bych byla tenkrát tušila – že o Miloši Zapletalovi si přečtu o 50 let později, a ještě z knihy svého oblíbeného pana profesora…

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Recenze

Anselm Grün: Rok plný štěstí

1 komentář

(ČB 10/2019) V průběhu letošního roku vyšla další z knih německého teologa Anselma Grüna s názvem Rok plný štěstí: Pozitivní myšlenky pro každý den. Vydává-li se Grün většinou ve svých knihách na cestu delších, koherentních úvah, je tato jeho novinka úkrok z této cesty. Jedná se totiž o soubor krátkých úvah, zamyšlení a modliteb, které jsou seřazeny kalendářně, a jsou tak určeny pro každodenní čtení. Evangelickému čtenáři se jistě vybaví známá publikace

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Slovo

Poslední slovo: Nebeský instagram

1 komentář

(ČB 10/2019) Dnešní globalizovaný svět možná víc než co jiného charakterizují dvě klíčová slova: rychlost a sdílení. Všichni jsme se všemi propojeni a informace, které sdílíme, se šíří tak rychle, že nám často už ani nedochází, že je bylo třeba nějak přenést. Zásadní roli v tom všem samozřejmě sehrává internet, přesnějí řečeno tzv. sociální sítě. Všechny tyhle facebooky, twittery, instagramy a kdo ví co ještě mají za úkol právě to jediné: rychlé sdílení. Naše „online“ generace tomu říká sharing. Nešéruješ – nežiješ. Protože kdo nemá na instáči každý den novou fotku, nehází heštegy na všecky strany a nepostuje na zeď aspoň párkrát do týdne nějaký status, ve virtuálním světě nic neznamená, takže je „out“ mezi svými vrstevníky i v tom hmatatelném.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →